Kdo čekal nějaké vyřizování účtů, navzdory ihned vyslaným signálům o budoucí tvrdé opozici nedávných radních, byl na omylu. Bylo to jedno z nejvýznamnějších zasedání zastupitelstva v Ostravě a neslo se i v odpovídající atmosféře. Ta místy sklouzávala až k sentimentu a nostalgii.

„Podruhé za dobu po listopadu´89 končí nedobrovolně primátor a řada dalších funkcionářů města,“ konstatoval podle hlasu zjevně smutný či zklamaný Josef Babka (Ostravská levice) s tím, že jeho klub nemá potřebu odvolávat radu města ani volit novou. „Jsme přesvědčeni, že odpovědnost musí nést strany, které se dohodly na nové koalici,“ řekl, než se jeho klub zdržel hlasování.

Prsten Arabely a slzy na balkonku

„Co se to tady za poslední dva měsíce stalo,“ povzdechl si od mikrofonu také David Witosz (Piráti). „Začalo to svobodným rozhodnutím o volbě hlavy státu a končí otázkou, kam míří toto město,“ dodal Witosz s díky za odvedenou práci předchozímu primátorovi.

„A jelikož dnes slavím narozeniny, mám na vás všechny prosbu. Byť bych chtěl mít prsten od Arabely, otočit jím, vrátit čas a udělat všechno jinak a lépe, budu mít skromnější prosbu. Překonejme animozity a spolupracujme na světlé budoucnosti našeho města,“ dodal Witosz. I jeho slova svědčí o ne úplně jednotném tahu na branku, který na chodbách magistrátu ve středu zazníval.

Evžen Tošenovský
Evžen Tošenovský: V energetice se dostáváme do nebezpečné situace

Tomáši Macurovi (Jdeto!!!) za veřejnost poděkovala také Ilona Rozehnalová z antikvariátu a klubu Fiducia a okrašlovacího spolku Za krásnou Ostravu. Před změnou primátorů znovu přečetla výzvu ostravské kulturní sféry, která žádala zachování statu quo, a neubránila se při tom slzám. „Nelze opominout většinový názor, že v současné době zažíváme rozkvět Ostravy a že Tomáš Macura je jedním z nejlepších primátorů v její historii,“ pronesla mimo jiné.

Emoce cloumaly i samotným Tomášem Macurou. „Člověk samozřejmě je v emocích,“ neskrýval. „A ta, která u mě převládá, je pocit vděčnosti za to, že jsem měl možnost bezmála devět let být ve vedení tohoto města. Přestože jsme spolu vždy nesouhlasili – a teď nemyslím spolu s velkým S, ale zkrátka společně – dokázali jsme, ve srovnání se situací před rokem 2014, pozvednout politickou kulturu v tomto městě,“ zmínil v děkovné řeči, kterou musel zkrátit. „Nebudu už pokračovat, protože se mi dojetím svírá hlas,“ dodal v emocích.

Že zrovna Vladimír…

I proto bylo třeba poslední zasedání, kterému z pozice primátora předsedal, odlehčit. „Dozvěděl jsem se, že na parkovišti magistrátu stojí oranžová fabia s rozsvícenými světly. Pokud je tady nějaký nešťastník, prosím, ať si je zajde zhasnout,“ požádal s letmým úsměvem, který se roztáhl, když se zvedl zastupitelský kolega a herec divadla Mír Vladimír Polák (Ostravak), jenž byl oním roztržitým šoférem.

Zleva Martin Bednář, ostravská radnice, Tomáš Macura.
Nesouhlasím, že vymřeme! Bez frází s Martinem Bednářem o vztahu primátora k ANO

„Myslel jsem, že jezdíš na prostředcích udržitelné mobility, Vladimíre,“ pronesl na oko káravě a za bouřlivého smíchu v sále Tomáš Macura. „To by mě nenapadlo, že zrovna Vladimír…“ utrousil ještě Macura pod vousy, když ten, jenž by tuto situaci v budoucnu mohl vzpomenout v některé z improvizací souboru Tří Tygrů, odešel. Nedlouho poté, z funkce primátora, odešel také on sám. „Nikdo v tomto sále nemůže zpochybnit jeho zásluhu a zásluhu jeho týmu,“ ocenil jej také nástupce Jan Dohnal, první primátor Ostravy z ODS po více než dvaceti letech, a vyzdvihl jeho skvělé výsledky a dobře odvedenou práci pro město.

Dubnové zastupitelstvo v Ostravě objektivem Anny Makové:

K TÉMATU

Co řekl o spouštěcím momentu celého převratu?
To otázku dostal mnohokrát. „Jestli nelituju, co jsem řekl v lednu při volbě prezidenta? Nezalitoval jsem ani na pikosekundu a jsem rád, že jsem před několika týdny mohl hlavními dveřmi této budovy provést důstojnou hlavu státu, která je pravým opakem svého oponenta ve druhém kole voleb,“ stál si za svým krokem Tomáš Macura, jemuž byl adresován i vzkaz vyskládaný z květin na Prokešově náměstí před budovou magistrátu a na němž stálo DĚKUJEME.