Deník sleduje ukrajinsko-ruský konflikt také z pohledu Moravskoslezského kraje - ZDE.

Vysoký mazanec z kynutého těsta, másla, mléka, smetany a s bohatým zdobením se na Ukrajině vždy na den vzkříšení, který letos připadá na neděli 24. dubna, odnese do pravoslavného chrámu k posvěcení. A pak se s ostatními dobrotami jí na pikniku.

Kuchyni k pečení uvolnila Slezská diakonie uprchlicím před válkou, jež našly zázemí v hotelovém domě Kovák, který patří ostravské huti LIBERTY Ostrava. Zatímco podnik se spolu s dobrovolníky a dalšími organizacemi a institucemi nabízejícími pomoc stará o materiální zajištění sedmdesátky ukrajinských žen a dětí, Slezská diakonie jim začala pomáhat s řešením sociálních záležitostí, s umístěním dětí do školek a škol, s hledáním zaměstnání a překonáváním zejména jazykové bariéry.

„Spolupráce se Slezskou diakonií v pomoci ukrajinským uprchlíkům jsme uvítali, hutní podnik přece jen není zařízen na takovou sociální práci. Jsme rádi, že některé z ukrajinských žen ubytovaných na Kováku už pracují, tři dokonce v naší rourovně, další u cateringové společnosti GTH v našich kantýnách. Ale ostatní ženy budou potřebovat pomoci s hledáním zaměstnání v jiných firmách, s překlady na pracovních pohovorech, s výukou češtiny dospělých i dětí, a na to jsou pracovníci Slezské diakonie znalostně přece jen lépe vybaveni,“ uvedla mluvčí LIBERTY Ostrava Barbora Černá Dvořáková.

Podle Veroniky Raszkové zaměstná Slezská diakonie od začátku dubna dobrovolníka, který bude všechny tyto činnosti zajišťovat. Společná sobota s pečením, kávou i hrami pro děti, které využily také přilehlou tělocvičnu a zahradu, byla pro všechny příjemným odpočinkem a pro ženy i děti z Kováku i přípravou na oslavu nejdůležitějšího křesťanského svátku roku.

„Hodně jsem se společně nasmály. Třeba mě vyděsilo, když ´pekařky´ otevřely vanilkový cukr, přičichly si, a konstatovaly, že páchne. V ukrajinštině to znamená, že voní. Když za námi došel můj manžel, po otevření dveří prohlásil, že už to tu krásně voní. Způsobil tím naopak zděšení u ukrajinských žen, protože vůně je pro ně zápach,“ zmínila Veronika Raszková.

„Byl to kouzelný den, kdy jsem si mohly připomenout naše tradice. Pamatuju si ještě, jak moje babička zadělávala těsto na pasku ve čtyřicetilitrovém hrnci. Pak jsme pekli všechny pasky z vesnice i chleba v peci na návsi, ve které se topilo dřevem, vyprávěla Nadia Palčik, která vedla pečení a v Kováku se jako učitelka ze školky  často stará o zábavu pro děti. V sobotu ženy upekly čtyři krásné pasky  a děti se k nim přidaly zhotovením šesti dalších, i když výrazně menších.