Z rukou příchozích mizí zpěvníky, kteří s sebou už tradičně brávají. „Žádné koledy nebudou,“ ozývá se z davu lidí, kteří také letos zaplnili podstatnou část Masarykova náměstí. Odhadem jich dorazilo na čtyři tisíce.
Někteří to přijímají s rozporuplnými pocity („Mohli jsme odzpívat aspoň pár koled“), jiní pietní rozhodnutí kvitují. „Copak můžeme zpívat potom, co se stalo? Jak by vám bylo?“ pouští se do debaty stařenka s párem dvou odhadem čtyřicátníků.
„Je to obrovský vzkaz pro ty, kterých se včerejší tragédie dotkla,“ děkuje příchozím za pochopení moderátorka programu na pódiu Eva Šimčíková. „Je to vzkaz pro ně, že jsme s nimi, že netruchlí sami,“ vysvětluje a odezvou je jí hromadné němé pokývání hlavou.
Lidé si uvědomují, že fakt, že přišli o zpívání koled, je v kontextu událostí nic. A nejspíše každý si bere k srdci následná slova, že si máme o to více vážit toho, co máme a co můžeme prožívat společně.
Na dalších místech v Ostravě i regionu sice koledy znějí, avšak rovněž začínají symbolickou minutou ticha a z harmonogramu je vyřazena veselá koleda Vánoce, Vánoce přicházejí. Při příštím jubilejním desátém ročníku už, věřme, opět rozezpíváme celá náměstí.
