Když paní Kateřina z Ostravska před více než rokem se synem v náruči utíkala od svého despotického manžela, netušila, co bude dál. Dnes je šťastná, že se k tomuto kroku odhodlala. Lituje pouze toho, že jej neudělala dříve. Všem, kteří od svých partnerů snášejí nejrůznější příkoří, Kateřina radí: „Seberte odvahu a svou situaci co nejdříve začněte řešit."

Pomoc

Jednou z možností je vyhledání pomoci ve specializovaných poradenských centrech, které v úterý představila ostravská policie. První se nachází v Masné ulici v centru města, druhé pak v Dělnické ulici v Ostravě-Porubě. Místnosti jsou útulně a vkusně zařízené. „Chtěli jsme, aby to prostředí bylo příjemné a uklidňující, což je hodně důležité. Musíme si uvědomit, že lidé, kteří k nám přicházejí, jsou ve stresu," uvedl ředitel ostravské policie René Dočekal.

Poradenské místo v centru Ostravy si v úterý přišla prohlédnout i Kateřina. „Je to tu moc pěkné. Bude dobře, když se o tom lidé dozvědí," řekla Kateřina, která od svého manžela odešla po desetiletém vztahu. „Konečně začínám žít podle sebe. Svoboda se rozhodnout je pro mě strašně zvláštní, přitom by měla být přirozená," říká paní Kateřina.

Láska

Svého budoucího muže poznala Kateřina jako náctiletá slečna. „Ze začátku jsem se zamilovala a podlehla jeho kouzlu. Potom se začal pomalu a nenápadně měnit, ale já jsem si to v tu chvíli neuvědomovala," dodala Kateřina. Následovaly nejrůznější příkazy, zákazy a ponižování.

„Začal mít námitky k mým přátelům a rodině. Pak mi už přišlo jednodušší na schůzku nejít, než se s ním kvůli tomu tři dny hádat," vzpomíná paní Kateřina, která se k radikálnímu řešení rozhodla kvůli svému synovi. „Měla jsme o něj strach. Ta izolace přecházela i na něho, a to jsem už nechtěla dopustit," vysvětlila Kateřina.

S manželem se nyní vídává jen minimálně. „Pokud je to nutné, tak spolu komunikujeme přes e-mail. V kontaktu jsme jen při předání syna, je to přece jen jeho otec a nechci to dělat přes třetí osobu. Jinak se ale nestýkáme. Vím, kde chodí, takže se těm místům vyhýbám," uvedla Kateřina, která teprve po útěku od manžela začala sama rozhodovat o svém životě.

Nový život

„Chodím do školy, pracuji. Se synem děláme výlety, jdeme mezi děti, což předtím nesměl. Já jsem mezi lidi taky nesměla chodit. Obnovila jsem kontakty, setkávám se s těmi, které jsem několik let neviděla. Šla jsem i na školní sraz. Ta možnost rozhodnout se, zda půjdu či nepůjdu domů, byla skvělá," svěřila se Kateřina, podle které je velmi důležité, aby se o problematice domácího násilí co nejvíce hovořilo. „K lidem se musejí dostat potřebné informace o tom, kdo, kde a jak jim může pomoci," uzavřela Kateřina.