Pak ovšem první tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák prohlásil, že hranice nemohou být korzo a neprodyšně je uzavřel. Jenže džin už byl vypuštěn z láhve; Vietnamci a Poláci mohli volně za hranice a zpět stále. Přiváželi nedostatkové spotřební zboží.

Už nikdo nerozluští, kdo černému trhu v Ostravě dal název burza. To slovo má mnoho významů, ale v prvopočátku šlo také o výměnný obchod. Po roce 1990 bylo pojmenování trhů jako burza zakázáno, neboť vznikly burzy peněžní, plodinové, cenných papírů a podobně. Ale ten název se v Ostravě houževnatě drží, například ještě v roce 2011 napsal Moravskoslezský deník, že devadesát policistů a celníků zasáhlo v akci Jonáš na ostravské burze, aby odhalili padělané zboží.

Na burze bylo vše

Slovo burza bylo v Ostravě synonymem pro černý trh. Vietnamci přijeli do tehdejšího socialistického Československa studovat a získat různé odborné profese. První se zde objevili v roce 1956 a nejvíce jich přijelo před rokem 1967; nakonec jich zde bylo 28 tisíc. Jezdili pořád sem a tam a přiváželi různé zboží, ponejvíce výrobky z Číny, Tchajwanu a Hongkongu. Samozřejmě takových, které u nás k dostání nebyly, neboť právě u takového zboží šlo nastavit ceny hodně vysoko.

Většinou šlo o napodobeniny anebo falzifikáty. Největší zájem byl o džíny, bundy s různými nápisy, exotické košile, trička, módní kalhoty, kazetové přehrávače (walkmany), velká přenosná rádia s přehrávačem (kombajny), které adolescenti nosili na rameni se zvukem na plný výkon. Zájem byl o elektronické hračky pro děti. Nejžádanějším zbožím byly gramodesky světových hudebních skupin, například od Beatles, Rolling Stones či ABBA, až po sólové písničkáře, všechno samozřejmě nelegální nahrávky.

Bylo zde také luxusní zboží, jako třeba padělané švýcarské hodinky (Certina, Rolex, Longines a hlavně Swatch), dámské, pánské i dětské boty supermoderních tvarů světových značek, zejména ale adidasky, které se po týdnu rozpadly, a trička, halenky, bundy, čepice s nápisy v angličtině. Právě za normalizace se nechali podplácet celníci, kteří pouštěli celé kamiony tohoto zboží, protože jen taková díra v hranicích dokázala zásobovat obrovský černý trh.

Tajné tržnice

Nelegální burzy byly v Ostravě sedmdesátých a osmdesátých let na různých místech, ale vždy takových, která bylo možné při bezpečnostní razii opustit. Někdo takový kšeft musel sofistikovaně řídit, vybrat místa, zorganizovat hlídače, informovat kupce, kam jít, podplatit esenbáky v civilu, kteří byli mezi kupujícími a měli vysílačky. Ti pak dali povel k zásahu až tehdy, kdy trhovci už měli sbaleno a byli na ústupu.

Známá burza byla u haldy na Hranečníku, tam se ale zásahové jednotce podařilo chytit vždy jen pár Poláků. Dlouhou dobu byla ilegální burza na prostranství mezi úpatím haldy Ema a dolem Bezruč. To bylo skvělé místo, protože odtud bylo v té době, kdy halda ještě nebyla zarostlá stromy, vidět na všechny strany. Jeden z hlídačů se vždy skrýval na vrcholu těžní věže a jednoduchou vysílačkou pro děti popisoval vše podezřelé. Jako by organizátor burzy měl zkušenosti z bojů ve Vietnamu.

Pak se trhy-burzy přelévaly z místa na místo, kde byly vždy jen pár dnů, a když je esenbáci takříkajíc „vyhmátli", už se prodávalo jinde. Dvakrát byla burza u Dolu Alexander v Kunčičkách, v Petřkovicích pod Landekem, dlouhou dobu se udržela Kunčicích poblíž ulice Frýdecké (nedaleko dnešního podniku svozu komunálního odpadu OZO), a to blíže k břehu Ostravice. Tady vykonaly bezpečnostní složky několik zcela neúspěšných razií. Bylo to až komediální, protože ve chvíli, kdy Vietnamci začali s bágly svého zboží zdolávat chvatně Ostravici a vylézat na vítkovické straně řeky, rozeběhli se zákazníci na všechny strany, protože bylo jasné, že do deseti minut začne policejní akce.

Někdy po skončení zásahu se kupci přebrodili přes řeku zpět a burza vesele pokračovala dál. Po roce 1989 už nebyl důvod se skrývat a burzy byly na mnoha místech Ostravy, například na Černé louce, za Divadlem Antonína Dvořáka, na místě proluky mezi ulicemi Kostelní a 28. října nedaleko Sýkorova mostu.