Jak jste se dostal od chirurgie k léčení obezity?

Po škole jsem nastoupil na Slovensku na kliniku, kde se už od sedmdesátých let dělaly bypassy tenkého střeva. V roce 1995 jsem byl na odborném kongresu v Mnichově. Firma ze Spojených států zde prezentovala bandáž žaludku pro laparoskopickou chirurgii. Dva roky jsem s odborníky připravoval její zavedení na Slovensku a v prosinci 1997 jsme provedli první dvě bandáže žaludku.

V poslední době se objevuje řada nejen chirurgických metod hubnutí. Jaké jsou trendy?

Postupů bylo navrženo více než šedesát. Problém je v tom, že za více než šedesát let od zrodu chirurgické léčby obezity se nenašla metoda, která by problém obezity vyřešila navždy. Třeba po deseti letech se musí provést další operace, protože účinek předchozí operace postupně slábne. Přichází se také na to, že zaměření jen na obezitu není to pravé. Operace mají totiž významný vliv na hormonální systém organismu i na jednotlivé metabolické děje.

Co je BMI? Body Mass Index neboli index tělesné hmotnosti (BMI) vyjadřuje vztah mezi tělesnou hmotností a tělesnou výškou. Normální hodnota BMI se pohybuje v rozmezí 18,5 až 25. Hodnoty pod 18,5 signalizují podváhu či podvýživu, hodnoty nad 25 signalizují nadváhu, nad 30 obezitu. BMI lze vypočítat jako poměr hmotnosti v kg a druhé mocniny výšky v metrech. Zdroj: Wikiskripta.eu

Co ovlivňují?

Zejména na cukrovku druhého typu má operační léčba obezity dobré účinky. U některých operací zlepšení v podstatě kopíruje hubnutí, u jiných je dokonce ještě rychlejší. Nyní se proto zkoumá vliv těchto operací na hormony v trávicím traktu. Cíl se tedy postupně mění. Nejen hubnutí, ale zlepšení onemocnění se nyní stává prioritou.

Takže nezáleží na stupni obezity, ale na míře onemocnění?

Existují studie, podle nichž pacienti se silnou cukrovkou, kteří mají „jen" nadváhu, vykazují po operaci zlepšení nemoci, ale v zásadě téměř nehubnou. Je v tom ještě mnoho neznámého.

Co ještě může operace příznivě ovlivnit?

Upravují se zvýšené hodnoty cholesterolu, zlepšuje se vysoký tlak, onemocnění pohybového aparátu, jako jsou klouby, páteř. Velký přínos je i v léčbě spánkové apnoe, tedy krátkodobé zástavě dechu během spánku. Je toho více, o estetiku přitom vůbec nejde. Obezita je diagnóza, má své číslo jako nemoc a my ji léčíme.

Podle jakých kritérií vybíráte vhodné pacienty?

První z nich je index BMI. Pokud je 40 a více a pacient se už neúspěšně pokusil hubnout, je možné jej doporučit k operaci. Pokud má BMI 35 a více a k tomu další nemoc, můžeme uvažovat také o operaci. Za jistých okolností se operují i pacienti s nižším BMI. To jsou právě ti, kteří mají závažnou cukrovku a léčba medikamenty nepřináší úspěch. Dalším omezením je věk, standardní je od 18 do 65 let.

Která se dělá nejčastěji?

U nás je to zmenšení žaludku. Zůstane z něj jen úzká trubice, která má kapacitu zhruba jeden decilitr. Zbytek se odstraní. Rekord odstraněného zbytku byl u jednoho pacienta 1,6 litru. Průměrně má žaludek obézního objem tak půl až tři čtvrtě litru. V naší nemocnici děláme za rok kolem 130 těchto operací a k tomu kolem třiceti reoperací.

Kdo je typický pacient?

Pětačtyřicetiletá žena se dvěma dětmi, která váží kolem 130 kilogramů.

Často se mluví o nepříjemných následcích, třeba průjmech…

Následky jsou různé podle typu operace. Průjmy se mohou vyskytnout u operací, kdy se zkracuje tenké střevo a napojuje na žaludek nebo dvanáctník. Dá se to ale ovlivnit životosprávou. U zmenšování žaludku se průjmy prakticky nevyskytují.

Musí odoperovaní dodržovat dietu?

Musí. Nutriční terapeutky jim pomohou sestavit jídelníček. Vzhledem k malému obsahu žaludku je to o malých porcích, vícekrát denně, a také menším množství tekutin. Důležitá je i fyzická aktivita. Zejména doporučujeme aerobní aktivity, minimálně hodinu denně a pětkrát do týdne. Když se to podaří, úspěch je zaručený.

Jsou operace bez rizika?

Většinou se provádějí laparoskopicky, ale nedá se říci, že by byly zcela bez rizika. Na specializovaných pracovištích s vyškoleným personálem a přístrojovým vybavením je riziko zhruba na úrovni operace žlučníku.

Jak je možné, že někteří lidé se snaží zhubnout, a přesto jim to nejde?

Kdybych to věděl, asi bych dostal Nobelovu cenu. Je to velmi složitý problém. Nyní se objevuje nová teorie, která říká, že už při narození máme geneticky nastavený výchozí bod pro svou hmotnost a náš styl života jej jen ovlivňuje.

Když někdo zvýšeným úsilím zhubne a hladoví, pak v úsilí poleví, vrací se svou hmotností zpět do tohoto výchozího bodu. Operace jej jen přeladí na nižší úroveň. Jenže nezdravý styl života může způsobit, že po pěti sedmi letech je výchozí bod i původní hmotnost zpět. Proto nelze ani operací vyřešit problém obezity doživotně a někteří pacienti musí být po letech znovu reoperováni.

Motivuje vás práce s obézními k dodržování vlastní životosprávy?

Tu jsem dodržoval z principu i předtím, ale nyní, když jsem starší, je motivace ještě větší. Mám pocit, že pacient má větší důvěru k lékaři, který je schopen se udržet, když to chce po něm. Na stranu druhou některým pacientům vyhovuje i trochu kulatější doktor, protože si řeknou, že ten jim bude lépe rozumět.