Redaktor Deníku se vypravil na místo činu dva měsíce po nejhorší ekologické katastrofě na Moravě. „My ale média nezvali…“ diví se skupinka lidí u rybářského areálu za choryňským mostem. 

Město Nový Jičín, ilustrační foto
K přepadení ženy v Novém Jičíně došlo za bílého dne. Oběť prosí svědky o pomoc

Pravicoví politici na místní i republikové úrovni, regionální hudebnice a ekoložka, ale také řadoví občané si tu dávají schůzku právě kvůli jedům v Bečvě. Probírají nová fakta i ještě nepotvrzené informace a spekulace.

Zprávy přicházejí od lidí, spolků, ze sféry průmyslu.

Skutečnosti, které zná jen pachatel

Právě v Choryni, pod mostem přes cestu 43913, tu lidé viděli první ryby (hlavně parmy), které plavaly břichem vzhůru, dalších až čtyřicet tun ryb pak uhynulo směrem na západ k Hustopečím.

„V pondělí z chemičky tvrdili, že oni přece s kyanidem nedělají. Ale teprve ve čtvrtek se ukázalo, že ryby zabil právě kyanid,“ podotýká Stanislav Blaha.

Zoo Ostrava.
V ostravské zoo zloděj ukradl hejno okrasných rybiček za téměř 90 tisíc korun

Přítomným celá situace připomíná film s kriminální zápletkou při objasňování vražd, kdy zásadní skutečnosti zná jen a pouze pachatel.

Ostatně, právě na okolnosti a průběh vyšetřování otravy ryb v Bečvě poukazují snad nejvíce.

„V lékárnách se přísně hlídá každá kapka jedu, tady však očividně a bez kontroly někdo disponuje s velkým množstvím kyanidu. A nikdo to radikálně neřeší,“ říká Hana Skacalová. Je vidět, že má obavy i z toho, co se může stát příště.

Popisuje také zkušenosti rybářů zasahujících při úhynu v Bečvě s chlorem, jenž je schopen neutralizovat další látky ve vodě.

Lidé míní, že snad už předem nachystaným chlorem viník maskuje tuto závažnou havárii.

Společnost OKD začala bourat těžní věž v areálu bývalého dolu ve Sviadnově, 24. listopadu 2020.
OBRAZEM: Staříč I, Paskov, historie... Těžní věž dolu ve Sviadnově jde k zemi

„Co to nádraží ve Lhotce?“ ptá se Lenka Halová, která má zřízený facebookový portál „Bečva bez jedů“. Naráží nejen na dlouhé řady cisteren, ale i množící se zvěsti o únicích z nich.

Chceme vědět proč, kdo a jak selhal!

Pátrající veřejnost tedy míří ke kolejišti. Pozornost dále obrací na kanály na severním břehu řeky (někde prý s chemikálií „vyžraným“ porostem) ústící od nádraží a několika fabrik.

V jednom se každopádně u Bečvy lidé shodují: „Pokud se nenajde viník, chceme vědět proč, kdo a jak selhal!“ Upozorňují, že je třeba podobným, ne-li horším situacím v budoucnu zamezit. Legislativně a lepší přípravou krizových plánů.

Bečva je náš „Kyanidový Černobyl“. Nelze ho nepotrestat

Od choryňského břehu se část účastníků schůzky vrací v zápachu z rozmáznutého lejna na botě. Značí to štěstí, či smůlu?

I před vrátnicemi chemičky DEZA ve Valašském Meziříčí, považované za jednoho z hlavních podezřelých, se nese jakýsi odér. „Ale, vždyť to tolik nesmrdí!“ míní zaměstnankyně spěchající na parkoviště.

Ona i oslovení kolegové – pochopitelně bez uvedení jmen – proklamují jednohlasně, že od nich jedy do řeky Bečvy netečou. „Alespoň my o tom nevíme,“ dodávají.