„Dá se říci, že opravdu vymíráme. Tatam jsou léta, kdy se nás scházelo okolo stovky. Noví členové už samozřejmě žádní nepřibudou…“ vysvětluje František Havlas. Ten je místopředsedou Klubu důchodů Dolu Fučík 3 Ludvík, patřícího k celkem osmnácti organizacím sdružujícím v regionu vysloužilé lidi ze všech šachet.

„Nejsme jen samí horníci z rubání a čeleb. Předsedou je někdejší vedoucí elektrifikace Mirek Mudra, ke členům patří strojník Tonda Kuchař, povrchový mistr Láďa Škuta, ale i dvě Věrky, které dělaly na úpravně uhlí,“ pokračuje Havlas s pětadvaceti odfáranými lety na šachtě (do penze po nich odcházel jako mechanik záchranářů).

„Ze závodní báňské záchranky jsem v našem klubu zůstal já sám. Bývalý velitel Emil Biegoň už mezi nás nechodí, nemůže na nohy,“ poznamenává místopředseda.

Dodává, že k nejdůležitějším aktivitám sdružení patří i návštěvy u nemohoucích či marodících kamarádů. A samozřejmě také gratulace u příležitosti životních jubileí členů.

„Převážná část nás má parádní hornickou uniformu a samozřejmě ji při patřičných příležitostech s hrdostí obléká,“ upozorňuje Havlas odkazující na účasti klubu na havířských srazech i pietních akcích. Jednu organizují každoročně v Radvanicích u památníku havířů z Ludvíku a vojáků nahnaných tu komunisty nuceně na práci v dole.

„Ludvík 3 jako samostatný závod končil v devětaosmdesátém roce a my se stěhovali na Pokrok 1. Fučík jako takový zavírali devět let nato,“ říká Havlas ve skanzenu na Landeku u posledního vozíku z Dolu J. Fučík. Do historie tohoto podniku kromě Ludvíku a Pokroku patří i závody 2 (Hedvika), 5 (Žofie) a 4 (úpravna s plavicí jámou). „My z Ludvíku jsme ve srovnání s kluby důchodců z Františku či Dukly skutečně malí a už jsme to chtěli rozpustit kvůli snižující se členské základně. Ale byla by to škoda! Hornické tradice chceme udržovat co nejdéle,“ dodává Havlas, jenž zůstává profesi věrný i coby penzista. Je průvodcem v hornickém muzeu v Petřkovicích.

Koordinační výbor důchodců Tak malé spolky vysloužilých pracovníků ze šachet, jako je KD Ludvík 3, by pouze z příspěvků svých členů nepřežily. Proto také funguje Koordinační výbor důchodců (KVD) OKD, jenž rozděluje peníze na činnost všech osmnácti takovýchto klubů v kraji podle jejich členské základny. „Ke konci loňského roku jsme v evidenci měli okolo sedmnácti stovek hornických důchodců. Patří mezi ně samozřejmě všechny profese ze šachet,“ podotýká Vilém Uher z postu předsedy KVD. Udržovat při životě kluby důchodců, a tím i hornické tradice, jak upozorňuje, napomáhá výrazným způsobem Nadace OKD. Bez ní by podle Uhra neměly spolky typu Ludvík 3 doslova ani na zaplacení energií či nájmu ve svých klubovnách…