Domy stojí, jsou pěkné, ale obchodní pasáže nebyly nikdy dokončeny. Teprve začátkem osmdesátých let minulého století vznikla docela půvabná pasážička na Nádražní ulici, procházelo se jí ke kinu Vesmír.

Myšlenka je z doby politického tání, kdy vznikl projekt nezatížený sorelou, tedy socialistickým realismem. Tato jinakost vzbudila v tehdejší Ostravě neobyčejnou pozornost. Autorem návrhu nebyl nikdo jiný než mladý (tehdy) architekt Jaroslav Sedlecký.

Stavět se začalo v roce 1982. Dvorana zasklená žlutými skly tvořila i za podmračného dne iluzi slunce, někdejší ošklivý černý průchod byl pěkně obložen nažloutlými kamennými deskami, obchod Krásná jizba, restaurace Gruzie i bistro měly na tehdejší dobu nezvyklé výlohy z matovaného hliníku.

A zajímavé interiéry. Ačkoliv národní a družstevní podniky neměly řemeslníky, kteří by na umělecké úrovni zvládli detaily, přesto se dílo podařilo. Plastika Dobývání vesmíru od Evžena Schollera nepůsobí ani dnes ideologicky, žádné symbolické pěticípé hvězdy a podobně. Vinárna Gruzie byla vyzdobena výtvarníky, tapiserie například zhotovila Věra Tošenovská, fotografické stěny navrhl Miloš Polášek.

Po roce 1989 byla pasáž centrem nájezdů sprejerů, po vyčištění kamenných desek bylo nainstalováno tolik kamer, že jde o nejhlídanější místo v Ostravě. Obložení zůstává čisté. Bohužel, pasáž dnes není příhodným místem pro dostaveníčka a posezení, což je škoda, protože právě tudy procházejí denně stovky studentů, všichni ale prochvátají, nikdo se nezastaví.

Pasáž by měla být po letech zrekonstruována a snad by jí prospěla i změna obsazení obchodních prostorů, aby neplnila jen primitivní úlohu chodníkové zkratky.