Ostravské zoo se totiž podařilo získat peníze na rekonstrukci pavilonu hrochů. Včera ho po zhruba rok trvajících opravách otevřeli pro návštěvníky.
„Pavilon ještě není obsazen všemi zvířaty, ale je tak hezký, že už jsme ho chtěli otevřít pro veřejnost,“ uvedl ředitel ostravské zoo Petr Čolas. Kromě hrošice Katky, jejího partnera Honzy a osmiměsíčního potomka totiž budou v pavilonu bydlet i krokodýli štítnatí.
Dorazit by měli na začátku dubna z holandské zoo. Postupně plnit se bude i velké akvárium, které po rekonstrukci v pavilonu přibylo. Upravovat se ještě bude i venkovní výběh.
Tři hroši se do pavilonu vrátili téměř po roce z provizorních prostor, ve kterých žili Katka s mládětem odděleni od samce. Návrat do společného obydlí neprovázely velké komplikace. „Spojení proběhlo téměř v klidu, i když jsme měli obavy, jak bude Honza na mládě reagovat,“ podotkla mluvčí zoo Šárka Kalousková.
Pavilon má novou střechu, vstupní vrata i obvodový plášť. Interiér pavilonu je světlý, z materiálů tam převládá dřevo a kámen. Atmosféru jemně doplňují i zvuky přírody z reproduktorů. A uvnitř už to téměř nezapáchá, díky jednoduché filtraci vody i lepšímu odvětrávání. Průzračná ale voda v hroším bazénu nebude ani po rekonstrukci – filtrační zařízení by totiž muselo být mnohokrát dražší.
Přínosem rekonstrukce jsou i úspory energií. Součástí projektu byla změna vytápění objektu z elektrické energie na obnovitelný zdroj, konkrétně dřevěné pelety. „Cena jednotky tepla je nyní třetinová ve srovnání s elektřinou,“ vyčíslil Čolas.
Hroši přišli na řadu po slonech, medvědech, lemurech, hulmanech, supech, sovách, orlech a některých dalších druzích zvířat, které se již nového bydlení dočkali. Celkem přišla rekonstrukce hrošího pavilonu na 36,5 milionu korun, o náklady se podělilo město Ostrava s norskými fondy.
„Investice do zoo jsou důležité. Je to nejnavštěvovanější turistický cíl v kraji,“ řekl náměstek ostravského primátora Dalibor Madej. V nejbližší době se dokončí i další akce – plynofikace zoo, demolice starého medvědince a restaurace. A stavět se začne nové návštěvnické centrum.
S chovem slonů je to jako s fotbalem. Každý je z tepla svého obýváku ten nejlepší zoolog.
„Nakrmte malého sloníka uměle, nemůžete ho přece nechat umřít hlady. Oddělte ho od matky, aby ho nezabila. Pošlete ho do jiné zoo, když jste tak neschopní,“ radí „gaučoví“ odborníci.
Těm vzkazům i rozumím. Jsou výrazem obyčejného strachu, že roztomilé mládě nepřežije. A nejlepší obrana je útok. V tomto případě agrese vůči chovatelům.
I oni se ale o slůně bojí a ze srdce si přejí, aby se sloní děcko mělo k světu. Navíc stojí před volbou: Nechat většinu na přírodě, nebo jí do toho pořádně „zakafrat“?
Nezávidím jim to rozhodování. Ale věřím jim. O sloních citech toho vědí víc než já.
Miroslava Chlebounová
