„Zboží už teď není nedostatek. Jenom nesmíme všichni najednou dovnitř,“ komentují obyvatelé situaci po vládním uvolnění protiepidemických opatření, k čemuž patří povolení otevřít všechny prodejny. Zaznívají i sarkastické poznámky, že fronty se stojí svým způsobem opět kvůli komunistickému režimu – vládnoucímu totiž v zemi, odkud Covid-19 pochází. 

Josef si ve svých devětasedmdesáti letech připadá na Hlavní třídě jako v dobách, kdy ji ještě říkají Leninova. „Před hodinářstvím bylo v deset dopoledne tolik lidí, že jsem se otočil a odešel pryč,“ uvádí půldruhé hodiny po poledni, když vyráží na druhý (úspěšný) pokus o vyměnění baterie v náramkových hodinkách. V krámku obsluhují dva prodavači dva zákazníky.

Fanoušci literatury na své knihkupectví nezapomněli

„Dneska se řeší hlavně servis, vydáváme opravy, které tady měsíc a půl visely a nemohly se vyzvedávat. Další věci od lidí přijímáme,“ popisuje vedoucí hodinářství Jiří. Zpoza pultu zaznamenává, že se některým nechce v zimním počasí čekat a frontu opouštějí. Aby se vrátili později, anebo taky vůbec… V hodinářství jdou každopádně na odbyt i dárky – šperky, hodiny.

„Zájem lidí nás hezky nabil, zase se nám chce pracovat!“ nechává se slyšet Zuzana šéfující knihkupectví u kruhového objezdu (alias rondlu, jak v Porubě všichni říkají). První zákazníci přicházejí před osmou ráno, hlavně dříve narození. Prodavačky se snaží fungovat za pokladnou svižně právě proto, aby venku nikdo nemrzl. Což se jim podle slov vedoucí daří.

„Našli si k nám cestu, nezapomněli na nás,“ poznamenává Zuzana k zájmu čtenářů. Prý nepřicházejí nervózní a spíše bývají příjemně naladěni. S přehledem nejvíce berou dětskou literaturu, detektivky, thrillery. Kupují se dárky, například válečné či historické knížky pro muže, psychologické romány pro náročnější. Čtvrtek zde znamená i slevu, knihy jsou bez DPH.

Fičák v papírnictví

„Fičák, opravdu jsme se nezastavily, holky nebyly ani na svačině,“ líčí už za soumraku Renáta z pozice vedoucí velkého papírnictví. Kde smí jen dvanáct lidí. Jedna prodavačka tak hlídá u dveří (aby se tam prý nehrnula celá Poruba), druhá a třetí se činí za kasami, čtvrtá doplňuje zboží (celofány, mikulášské sady, obaly na cukroví a dárky), pátá řeší objednávky.

Zdeněk provozující obchůdek specializovaný na elektro sortiment nemá čas prozradit, jak si první den rozvolnění vedou. Ani u něj se dveře netrhnou, a to má k ruce kolegyni. Pro mezišňůrový vypínač za pětašedesát korun si přichází Ludmila: „Chybělo nám v předsíni při přezouvání světlo“ Pro zářivku za sto korun do kuchyňske linky Ján: „Dva měsíce jsem nesvítil.“

Jako porubská patriotka se projevuje dvaatřicetiletá Lucka – jde do elektroobchodu podpořit živnostníka ze sousedství. Byť poptávané vánoční světélka může sehnat v jakémkoliv supermarketu nebo na internetu. „Už jsem vedle v knihkupectví pořídila i obrázkové knihy pro děti,“ prozrazuje a upaluje do nedaleké restaurace. Kde má její rodina rezervovaný stůl na oběd.