Když policie starostku zvolenou za hnutí ANO kontaktovala s informací, že se v její kanceláři nachází odposlouchávací zařízení, brala to zprvu jako nepovedený žert. Poté, co policejní specialisté z Prahy na odposlech letos na jaře v kanceláři štěnici skutečně našli, se jí obrátil život vzhůru nohama.

„Policie měla informátora, podle něhož v mé kanceláři bylo odposlouchávací zařízení. Kdo to byl, neřekli. Zprvu jsem to nebrala vážně, protože takové věci se v politice přece říkají pořád. Připadalo mi to absurdní,“ vzpomíná na osudový telefonát Ožanová. Přistoupila však na návrh policie a v den, kdy bylo v práci co možná nejméně lidí, souhlasila s prohlídkou kanceláře.

Sad Dr. Milady Horákové, leden 2020 v Ostravě.
Moravská Ostrava má rozpočet přes půl miliardy. Na investice půjde čtvrtina

„Co vám budu povídat, samozřejmě jsem je přivedla potají zadním vchodem. Nalezené zařízení, které bych coby laik popsala jako diktafon, poslali na expertizu, kde se zjistilo, že skutečně obsahuje zvukové nahrávky. Zapínat se podle všeho mělo hlasem a čas od času pro něj někdo musel chodit, aby z něj data stáhl,“ řekla Deníku starostka centrální městské části Ostravy.

Pochybnosti

Jelikož coby oběť trestného činu policii podepsala souhlas s mlčenlivostí, musela šokující zprávu celé měsíce držet v sobě. „Tolik měsíců musíte fungovat s kolegy a nedat nic najevo, přestože uvažujete, kdo z nich to mohl být. Nyní ve mně zůstal jen vztek. Sama sebe se ptám, jestli mi za to politika vůbec stojí. Začínáte přemítat, jestli za takových okolností a v takovém systému chcete dál pokračovat. Něco takového bych nepřála ani největšímu nepříteli,“ svěřila se Deníku emotivně stále vypjatá Zuzana Ožanová poté, co minulý týden obdržela usnesení o odložení šetření věci a mohla se tak k celé věci vyjádřit veřejně.

Krtek na radnici

Kdo štěnici do kanceláře umístil, se totiž policii zatím nepodařilo zjistit. Nabízí se však možná souvislost s případem, který se na stejné půdě odehrál na jaře roku 2019. Tehdy v garážích radnice opakovaně bourala místostarostka Valentina Vaňková (ODS) a video ze záznamových kamer se následně dostalo na veřejnost. Obdobně jako v případě informování policie o odposlouchávání starostky musel také tehdejší záležitost „vynést ven“ někdo z úředníků či politiků na radnici.

Odposlechy v Ostravě: politická špionáž nebo recept na bábovku?

„Osobně jsem si to do souvislosti nedávala, ale když to teď říkáte, zní to logicky,“ přemítá starostka o neznámém „krtkovi“ na radnici. Sama má podezření, kdo se o její odposlouchávání mohl zapříčinit, nerada by se však sama dopustila trestného činu pomluvy.

Nová pravidla

Uvažuje však o zavedení nových pořádků na radnici. „Pravděpodobně zadám úřadu úkol navrhnout řešení spočívající v omezení přístupu do mé kanceláře či něco podobného. Je otázka, co má být řešením. Nechci žít ve skleněné bublině, ale také nesmím ztratit důvěru v lidi. Domnívám se, že i samotné zveřejnění informace by mohlo být určitým opatřením, že nic podobného už není radno dělat. Nemůžu přece zakázat uklízení kanceláře či výměnu záclon,“ přemýšlí nahlas Zuzana Ožanová.

Lubomír Volný a Zuzana Ožanová.
Výdaje poslanců: nejvíce stojí ostravští Volný a Ožanová

Přestože je také poslankyní a místopředsedkyní Stálé komise pro kontrolu činnosti Národního bezpečnostního úřadu, odposlech, který měla v kanceláři po neznámo dlouhou dobu, přisuzuje komunální politice a práci na radnici. Podle policie mohl být čin údajně spojen i s volbami.

„Co se takovému člověku honí hlavou? Vždyť je to úmyslný trestný čin. Stojí to někomu za to, aby si poslechl, o čem mluvím? Je pravděpodobnější, že se dozví něco soukromého než pracovní novinku. Vždyť kdykoli něco řeším, zvu si i místostarostu a vedoucího příslušného odboru, běžně pořádám porady s dalšími kolegy. Nevedu autokratický způsob řízení, skoro u všech jednání jsme víc než dva lidé,“ nechápe smysl odposlechu Zuzana Ožanová, jež si o celé věci musela promluvit s člověkem, který něco podobného už také zažil, a získat tak pocit vcítění a pochopení. „V krizi dokážu být chladná a zachovat hlavu, ale doma to na mě dolehlo. Myslela jsem si, že se z toho nezhroutím a budu v pohodě… Pořád to považuju za absurdní. Je to velký zásah do soukromí,“ říká Ožanová, v níž údiv a šok postupem času nahradil vztek.