Na svůj tréninkový a dosud nejdelší běh v životě vyrazil  přesně o čtyřiadvacet hodin dříve. Kromě běžeckých bot, ponožek, kraťas a telefonu v pouzdře neměl nic. „Bez trika běhám normálně. V noci jsem se ale oblékl,“ popisoval.

Nerozhodila ho ani skutečnost, že ho v počátcích běhu okradli! Dal si totiž ke stromu balení šesti lahví vody a kofolu, a než absolvoval další kolo, vše bylo pryč. „Od lidí, kteří mě podpořili, jsem nakonec získal pití dostatek. Nešetři jsem,“ líčil.

Zastavoval prý jen na zapsání dalšího kola a občerstvení. „Dával jsem si kuřecí bujón, tyčinky, sušené meruňky, párky…“ upřesnil s tím, že nepočítal kolikrát jídla a pití spotřeboval. Ani, kolikrát si byl za čtyřiadvacet hodin na trati „odskočit“.

I ve dne záludné terénní úseky překonával vytrvalec ve tmě díky dvěma svítilnám. Většinu času také nezůstával sám, na okruzích ho doprovázeli přátelé z maratonské a ultramaratonské komunity, rekreační běžci a ve dne řada fanoušků.

Bělský les se totiž stal včera i svátkem běhu, dějištěm III. ročníku krosového závodu Starobělské Lurdy, do něhož se přihlásilo 1300 účastníků. Kováčeka nevyjímaje, pořadatelé mu v jednom kole dali čip a závod zvládl pod devatenáct minut.

A ještě ve dvaačtyřicátém okruhu sršel vytrvalec energií, vtipem a navrhl, že by se v příštím roce měla v termínu Starobělských Lurd pořádat regulérní „čtyřiadvacetihodinovka“ či jiný utrazávod. Jeho mínění podpořilo více přítomných běžců.

Kováčekovi pak vyšly síly i na závěrečný sprint na 134. kilometru a za bouřlivého aplausu udělal na cílové čáře kotrmelec. Výkon sice není kvůli neúčasti rozhodčího nikde oficiálně zapsán, avšak jemu to nevadí. „Čekají mne delší běhy,“ dodal.