Nemocniční kaplan. Člověk, který se věnuje doprovázení nemocných v jejich těžkostech a utrpení. Nepřichází jen s „posledním pomazáním" (správně Svátost pomazání nemocných pozn. red.), ale jeho působení je mnohem širší: poskytuje pomoc a posilu praktikujícím věřícím, lidem hledajícím nebo těm, kdo mají obecnou spiritualitu.

Nemocniční kaplan musí mít teologické vzdělání magisterského stupně a především pověření biskupa nebo představitele jeho církve, čímž i vzhledem ke zdravotnickým zařízením garantuje kvalitu poskytované péče.

Kdo je Václav Tomiczek Narodil se v roce 1976 v Českém Těšíně. Pochází z věřící rodiny, má tři sourozence. Vystudoval Cyrilometodějskou teologickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, v roce 2002 byl vysvěcen na kněze. V rámci civilní služby pracoval v Hospici Anežky České v Červeném Kostelci, poté jako farní vikář v Ostravě-Zábřehu, mezi lety 2006 až 2012 jako farář v Čeladné a Kunčicích pod Ondřejníkem. Od roku 2012 se věnuje práci nemocničního kaplana a také koordinuje práci nemocničních kaplanů v ostravsko-opavské diecézi. Žije v Ostravě.

„Naši práci děláme na ekumenické bázi, tedy ve vzájemné spolupráci mezi křesťanskými církvemi, takže pacienti nemusejí mít obavy z toho, že je snad budeme lidově řečeno přetahovat z jedné církve do druhé," říká nemocniční kaplan Václav Tomiczek.

Popište, prosím, jak vypadá vaše návštěva u lůžka nemocného…

Návštěvy u nemocných jsou velmi individuální. Tak jak je každý člověk jedinečný, tak také neexistuje univerzální model rozhovoru. Většinou se na úvod snažím o neformální seznámení a vzbuzení základní důvěry, aby byl nemocný ujištěn o tom, že se mi může svěřit. Pak už nechávám na něm, která témata chce on sám otevřít, určitě ho ale nijak netlačím do oblastí, které si chce nechat sám pro sebe, na závěr nabízím modlitbu vlastními slovy, za kterou je většina pacientů moc vděčná. U praktikujících věřících je modlitba primární, dále je důležitá četba z bible a (u katolíků) udílení svátostí, které vnímáme jako velkou posilu pro nemocného, a které jsou velmi často vyžadovány.

KDO JSOU NEMOCNIČNÍ KAPLANI? Nemocniční kaplani zajišťují duchovní službu nejen pro pacienty věřící, ale i všechny ostatní. Pomáhají zvládat situaci pacientům, příbuzným i zaměstnancům nemocnic, aby je podpořili ve službě uzdravování či na konci života. Jedná se o kvalifikované duchovní s teologickým vzděláním a specializovaným kurzem kaplanství.

Kdy a jak jste se rozhodl pro práci nemocničního kaplana?

Péče o nemocné patří mezi základní úkoly každého kněze v běžné pastorační praxi. U mě to bylo asi umocněno tím, že jsem absolvoval civilní službu v Hospici Anežky České v Červeném Kostelci, kde jsem jako ošetřovatel měl příležitost vnímat službu nemocným i z trochu jiného úhlu pohledu. Díky spolupráci s Charitou Ostrava (především Hospic sv. Lukáše) a Gaudiem Frýdek- -Místek jsem byl osloven panem biskupem Lobkowiczem, zda bych neměl zájem stát se ostravským nemocničním kaplanem a zároveň koordinovat nemocniční kaplany v ostravsko-opavské diecézi.

Podporujete nejen ty, kteří se ocitají na své poslední cestě, ale i okolí, rodinu…

V nabídce nemocničních kaplanů máme uvedenu nejen péči o pacienty, ale také o jejich rodinné příslušníky a o personál. V této souvislosti si o to více uvědomuji, že posilu v bolesti a utrpení potřebují nejen sami nemocní, ale i ti, kdo jsou kolem nich, zvláště když se jedná o nenadálé události nebo poúrazové stavy. Právě v takových situacích vyhledávají i rodinní příslušníci u nemocničních kaplanů podporu a pomoc.

Navštěvujete i děti?

Dětskou kliniku Fakultní nemocnice v Ostravě-Porubě nebo dětská oddělení nemocnic navštěvujeme také, i když ne tak často. Tady nás většinou kontaktují věřící rodiny, které chtějí, abychom jejich děti podpořili modlitbou a svátostmi. Ovšem právě na dětských odděleních pracujeme daleko více s rodiči nemocných dětí, kteří potřebují naši pomoc o to více.

Existuje hranice, za kterou již nejdete?

V každém případě si hlídám to, aby rozhovor, podpora, modlitba nebo svátosti byly odezvou na zájem pacienta nebo jeho rodiny a nemohl by mě někdo obviňovat z manipulace se svobodnou vůlí toho, k němuž přicházím.

Jakým způsobem si vás lidé mohou řekněme objednat?

Plakátky se základními informacemi o službě nemocničních kaplanů jsou k dispozici na sesternách, na nástěnkách oddělení i webových stránkách nemocnic. Na mnoha odděleních možnost návštěvy kaplana nabízejí také sestry v rámci příjmového rozhovoru. Povinností kaplana je také nabídnout nemocnému návštěvu duchovního z jeho církve, pokud je odlišná než kaplanova. Vzhledem k tomu, že existuje celostátní síť nemocničních kaplanů, jsme schopni telefonicky zajistit návštěvu nemocničního kaplana ve většině nemocnic v České republice.

Přímo v nemocnicích jsou kaple, kde sloužíte bohoslužby. Kdy a jak často?

Pokud mohu mluvit za Ostravu, v kapli ve fakultní nemocnici je sloužena katolická mše svatá každou sobotu ve 14.30 hodin a evangelická bohoslužba druhou a čtvrtou neděli v měsíci v 10 hodin. Také v Městské nemocnici Ostrava máme kapli, v níž bývá katolická mše svatá každou sobotu ve 14.30 hodin.

Čeští dárci umožnili nákup potravin a hygienických potřeb, které se pořizovaly přímo na Ukrajině.
S humanitární pomocí do válečné zóny zamířila i Veronika z Ostravy. Už potřetí

Mohou do nemocniční kaple chodit i lidé zvenku?

Vzhledem k tomu, že kaple v obou nemocnicích jsou celodenně otevřeny, mohou se zde kdykoli pomodlit, rozjímat nebo třeba jen uspořádat myšlenky nejen pacienti, ale i jejich rodiny nebo lidé z okolí. Dovolte mi trochu nahlédnout do vašeho soukromí… Co dělá nemocniční kaplan, když zrovna neslouží v nemocnici?

Vypomáhám také ve farnosti Ostrava-Zábřeh. Jedná se o velkou sídlištní farnost, i práce zde je velmi pestrá, což mi pomáhá nezaměřovat se příliš jednostranně.

Bez relaxování a dobíjení energie se jistě neobejdete…

Mám rád Beskydy, kde jsem dříve působil jako farář, takže se tam rád vracím na kratší výlety i delší túry, rád jezdím na motorce a také čtu, ať už odbornou nebo duchovní literaturu.

Existuje něco, bez čeho se ve svém životě neobejdete?

Napadají mě dvě oblasti: tou první je duchovní život, modlitba, četba a slavení svátostí, což je pro každého kněze nejen povinnost, ale hluboký zdroj pro jeho poslání a jakoukoli činnost v církvi. Bez tohoto úzkého kontaktu s Bohem bych v žádném případě nebyl schopen dělat to, co dělám. Dalším okruhem, bez něhož bych se nejspíš neobešel, je moje rodina a přátelé, tedy zázemí vztahů, do kterých člověk investuje úsilí, ale pak může i čerpat, aby mohl vycházet takříkajíc ven a dále předávat druhým a pomáhat jim v jejich vztazích.

Co rád jíte, vaříte?

V jídle nejsem příliš vybíravý, pochutnám si i na sladkém, takové buchtičky s krémem nebo kynuté knedlíky jsou pro mě docela sváteční jídlo. S vařením je to ale mnohem horší, myslím, že jsem kdysi vařil trochu víc, pokušení zajít si na menu nebo připravit rychlou minutku je velké.

Co a koho byste si vzal na pustý ostrov?

Kromě základních skautských pomůcek pro přežití v přírodě, paradoxně alespoň část mé knihovny.

Je něco, co vás v poslední době trápí?

Napadá mě jedna oblast našeho života, kterou bych nazval jako nedostatečné ocenění odbornosti v oborech lidské činnosti. Na jedné straně jsme někdy až příliš tlačeni do zvyšování si vlastní kvalifikace, na druhé straně máme pocit, že se v určitých tématech můžeme vyjadřovat ke všemu a ke všem. Stírá se pak rozdíl mezi skutečnými odborníky a lidmi, kteří si jen něco přečtou, ale možná o to více se vyjadřují. Je to patrné na různých diskusních fórech nejen v oblasti společenských a politických témat, ale i ve zdravotnictví, sociální práci, dokonce v náboženství. Nechceme se něco dozvědět ani věcně komunikovat, zato se o to halasněji projevujeme, často bez širších kontextů. Takovéto chování pak vede k polarizaci místo ke vzájemnému konsenzu.

Tereza Vašnovská na „svém" hřišti U Dvoru v Ostravě-Mariánských Horách.
První malovaný chodník? Přece před mým domem!