U svého domu u Antošovické ulice v Koblově vybudoval malou soukromou expozici historických motocyklů a starožitných věcí. Kolemjdoucí upoutá hned u vstupu vystavený český moped Stadion. Motocyklů má ale pan Schulz mnohem více. Všechny jsou pojízdné a návštěvníci si je mohou prohlédnout v přilehlém areálu bývalé kovárny, kterou vybudoval pro svého syna – uměleckého kováře. „Abych tyto staré stroje opravil, musel jsem sehnat náhradní díly. Například ten moped vznikl sestavením čtyř motorek. Všechno jsem musel rozebrat, vyčistit a opravit,“ popisuje mravenčí práci Eduard Schulz, který prošel starou dobrou školou.
„Když jsem se učil, mistr nám vždycky říkal, že co lidské ruce vytvořily, to lidské ruce musejí umět také opravit,“ říká bodrý muž, který se musel v pětadvaceti letech poprat s faktem, že má těžkou cukrovku. „Pak jsem si poranil palec u nohy a postupně přišel o jednu nohu. Před pěti lety mi vzali i tu druhou,“ vypráví zlomeným hlasem Schulz, kterému pomáhá snášet všechny útrapy jeho žena Ilona. „Je to anděl, ale já ji tak trochu zotročuji. Protože se nemohu moc pohybovat, dělá mnoho věcí místo mě,“ vysvětluje.
Součástí koblovské expozice ale nejsou jen motorky. Návštěvníci zde mohou obdivovat starodávné dětské kočárky, psací stroje, hračky, televizory, zemědělské stroje, bryčku, ruční fukar, lihové vařiče, vysavače, mlékárenské konve a spoustu dalších věcí denní potřeby. „Tohle malé muzeum jsem začal budovat asi před dvěma lety. Tehdy mi kamarád řekl, že jestli něco nezačnu dělat, zblázním se. A tak jsem se do toho pustil. Postupně mi začali nosit staré věci známí i neznámí lidé, takže se tato expozice postupně rozrůstá,“ dodává pan Eduard, kterého nejvíc potěší, když se na jeho sbírku přijdou podívat cizí lidé. „Třeba přijede autobus plný důchodců – a to mám pak opravdu radost,“ uzavírá s dojetím muž, který dokázal nad svým handicapem zvítězit.
