Šestitýdenní dobrovolnická stáž mladého absolventa ekonomické žurnalistiky v indonéském Padangu už začala.
Radku, přemýšlel jste někdy o tom, že byste se stal učitelem?
Vždycky jsem si chtěl zkusit, jaké to je, postavit se před třídu plnou dětí a pokusit se zaujmout. Zároveň je pobavit a předat jim své znalosti, ale učitelem jsem být nechtěl. S učením jsem neměl žádné zkušenosti.
Učíte na základní škole. Jak vypadá běžný den indonéského školáka?
Působím na Junior high school, což je v podstatě obdoba druhého stupně české základní školy. Žáci ji navštěvují od pondělí do soboty. Výuka začíná už v sedm hodin ráno a končí po druhé hodině odpoledne. Prvních deset minut úvodní hodiny všichni společně recitujeme vybrané pasáže z koránu a nechybí také polední modlitba.
A vaše hodiny? Zvládají žáci komunikaci v angličtině?
Děti mě příjemně překvapily svou znalostí angličtiny. Dokonce se i aktivně v mých hodinách zapojují. Každý týden si připravím novou prezentaci, ve které se žákům snažím zábavnou formou přiblížit odlišnosti indonéské a české kultury. Chci dětem ukázat, že existují národy se zcela odlišnými zvyklostmi.
Co říkáte na své nové kolegy a další pracovníky ve škole? Rozumíte si?
Nevím, jestli je má přítomnost ve škole větší atrakcí pro žáky, či mé kolegy učitele, pana ředitele nebo kuchařky… Komplimenty, žádosti o mou fotografii, či dokonce žádosti o ruku mám na denním pořádku. To se člověku jen tak neomrzí, a tak ze školy odcházím vždy s velmi dobrou náladou a úsměvem na tváři.
Lucie Mališová