Na veletrh pracovních příležitostí Kariéra PLUS jdu předem smířená, že jako studentka žurnalistiky na Vysoké škole báňské Technické univerzitě Ostrava (VŠB-TUO) asi žádnou práci v oboru nenajdu. Ale co kdyby? Vždyť univerzita vyučuje obor Ekonomická žurnalistika, takže by měla myslet i na studenty a absolventy z této oblasti.

U vchodu dostávám program a tašku plnou letáčků různých firem, které se akce účastní. Poté mířím k jednomu stánku. „Jsem studentka žurnalistiky a chci se zeptat, jestli nabízíte pracovní příležitosti pro tento obor," ptám se paní, která reprezentuje firmu OKIN.

„Nyní ne. Máme marketingové oddělení, ale to se v současnosti nerozrůstá," dozvídám se a paní mi alespoň nabídne firemní noviny a možnost zúčastnit se soutěže o poukazy v hodnotě tisíc korun. Jak po chvíli zjišťuji, veletrh se hemží soutěžemi. A řekla bych, že jich tu je mnohem více než pracovních příležitostí, kvůli kterým se v prostorách auly mezi stánky tísní davy studentů. Po chvíli mou domněnku potlvrzuje také student VŠB-TUO Jan Ducháček, který se na veletrh přišel podívat.

„Řekl bych, že jde mnohem více o propagaci jednotlivých firem než o konkrétní nabídku míst," říká mi mladík, který chodí na veletrh každý rok. Jedna nabídka ho ale přece jen zaujala. „Vzal jsem si letáček firmy ABB, která nabízí pozici automatizačního inženýra. Zda budu posílat životopis, ale ještě nevím. Tady je to spíše o tom posbírat informace a doma si nad nimi v klidu sednout," vysvětluje mi šestadvacetiletý student doktorandského oboru řízení průmyslových systémů.

V Ostravě nic nenabízíme

Společně se mnou se pak vydává hledat práci vhodnou pro studenty žurnalistiky. Ať už se ale zastavím u stánku Komerční banky či Tesca, všude se dozvídám stejnou odpověď: „Oddělení komunikace máme v Praze, v Ostravě nic takového není."

Když se zeptám na práci reprezentanta společnosti O2, dovídám se, že by mi můj obor pomohl při telefonické komunikaci se zákazníkem. Když mu vysvětlím, že takovou práci bych si zrovna nepředstavovala, odkáže mě opět do Prahy. Rozhodnu se tedy zjistit jinou věc.

„Na internetu jsem se dočetla, že je tady možnost si nechat zkontrolovat životopis. Kde takový stánek najdu?" ptám se jedné z organizátorek akce. „To by mě také zajímalo. Až to zjistíte, tak mi dejte vědět," pobaveně mi odpovídá mladá slečna. Hledám tedy sama. Moc dlouho mi to naštěstí netrvá. O kontrolu životopisu má však zájem spousta lidí, a tak mě dlouhá řada zájemců odrazuje.

Kontrola životopisu

Poblíž je ale stánek personální agentury, kde paní ochotně přijímá můj životopis. „Rozhodně bych zmenšila fotku, pak bych jen připsala, že pracovní zkušenosti jste získala při studiu. Jinak je životopis v pořádku a dobře udělaný," říká personalistka a já alespoň vím, že mým nedostatkem není životopis.

Po cestě k východu mi ještě student VŠB-TUO navrhne, abych se zkusila zeptat na práci nějaké místní firmy, která mě nemůže odmítnout s tím, že taková pracovní místa jsou jen v Praze. Mířím tedy ke stánku vítkovických oceláren.

„Volnou pracovní pozici pro vás momentálně nemáme, ale občas bývají vypisovány stáže a brigády na pomoc naší specialistce na komunikaci," prozrazuje mi paní u stánku a dává mi letáček s internetovou adresou, kterou mám sledovat. Odcházím tedy alespoň s jiskrou naděje, že po ukončení studia nějakou práci najdu.

Markéta Jarmarová