Měl to být běžný cvičný let. Vše tomu dopoledne 27. března 1968 odpovídalo. Dvojice ruských pilotů ve stroji MIG-15, vyrobeném v Aeru Vodochody, splnila cvičení a vrací se na základnu u Moskvy. Něco se pokazí. Za několik okamžiků se letadlo tříští o zem. Na palubě umírá první kosmonaut světa Jurij Gagarin. Je mu 34 let.

Odtajněná zpráva
Co se ve vzduchu odehrálo? Gagarin prý provedl prudký manévr, když se vyhýbal balonové sondě. Letadlo se ale propadlo do vývrtky a pilot už let nevyrovnal. Vyplývá to z tajné vyšetřovací zprávy, kterou Rusko minulý týden odtajnilo spolu s dalšími dvěma sty dokumenty. Mají rozptýlit nejasnosti, které se kolem smrti legendy vytvořily. Není jich málo.

Podle některých se letoun srazil s hejnem ptáků či dalším strojem. Jiné tvrdí, že Gagarin pilotoval opilý, že jeho instruktor dostal infarkt a zalehl ovládání nebo že kabina přestala těsnit a piloti při střemhlavém letu do nižší výšky omdleli.

Konspirační teorie usuzují, že se Gagarin stal pro sovětský režim nepohodlným a musel být odstraněn – havárie prý nebyla náhoda. Rozšířená je i verze, že kosmonaut nezahynul na Zemi, ale ve vesmíru, kde jeho tělo dodnes létá v sovětské lodi.

Rusko teď ale žije hlavně výročím letu prvního člověka do vesmíru. Chvílemi to vypadá, jako by v Rusku nevládl Dmitrij Medveděv či Vladimir Putin, ale usměvavý chlapík v letecké uniformě. Syn kolchozníků, vyučený slévač, vystudovaný pilot a kosmonaut, který snil o létání ke hvězdám a svůj sen si splnil.

Londýn staví Gagarinovi sochu
Opět ho je plná obrazovka, noviny i ulice, vydávají se pamětní mince a známky, natáčí filmy. Nostalgie a hrdost se však mísí s trpkými pocity, že Rusku mezitím z vesmírného nádraží ujel vlak.

„Gagarinův let byl pořádný elektrický výboj, jehož síla časem vyprchala. Snažíme se ji obnovit v srdcích a v hlavách mladé generace. Měli by být hrdí, že jsme byli první!“ tvrdí Jurij Solomko z muzea kosmonautiky. V posledních 20 letech zájem o vesmír poklesl s tím, jak vyschl přítok peněz.
Mnozí doufali, že premiér Putin vyhlásí senzační plán vybudovat do roku 2030 základnu na Měsíci. Nestalo se.

Výročí si připomíná celý svět. I po letech čeká na Gagarina prvenství. Bude prvním Rusem ze sovětské éry, kterému v Londýně odhalí sochu.
Gagarin se stal i hrdinou britského komiksu Jurijův den. Navázal na svou „kolegyni“ fenku Lajku, o které vznikl komiks už před čtyřmi lety.
„Gagarin musel být statečný, aby mohl nahoru, a musel být statečný, když se vrátil dolů a postavil se masám, ovacím a zájmu veřejnosti,“ tvrdí autor Piers Bizony.

Na Gagarina po návratu čekal kolotoč slávy. Přišly propagandistické cesty po celém světě. První vedla do Prahy.
Sympatický kosmonaut sice rozdával úsměvy, ale recepce pro něho byly větší zátěží než let do vesmíru. Právě tam se Gagarin toužil vrátit.
Sověti ale nechtěli riskovat, že by při druhé misi mohl zahynout. Když se přidaly ještě spory s vedením, začal si prý frustrace „léčit“ alkoholem.

Jméno jako známka
Blízcí na něho vzpomínají jako na dříče, který si ale vždy udělal čas na rodinu. Byl s to dorazit domů v 11 večer, do noci studovat, chvíli se prospat a ráno už vyháněl své dvě dcery na rozcvičku.

„Moc se nám to nelíbilo, ale táta nám nedovoloval se zpozdit a láteřil, když se kvůli nám sám opozdil třeba jen o minutu,“ vzpomíná dcera Jelena v listu Izvěstija.

„Táta byl přátelský a společenský. Jeho práce ale nikdy nezasáhla do rodinného života. Chodili jsme si hrát do přírody a sbírat houby,“ vzpomíná mladší sestra Galina pro list Irish Times. Chce si registrovat jméno otce jako obchodní známku. Na legendě by rádi mnozí vydělali. Jde o stovky milionů.

REMEK: Kvůli letu Gagarina se snad měla zastavit i zeměkoule/ROZHOVOR/

Před padesáti lety letěl do vesmíru první kosmonaut Jurij Alexejevič Gagarin. Jeho budoucí český následovník Vladimír Remek si tenkrát jako žáček o kosmu nechával jenom zdát. Jak vzpomíná na historický let současný poslanec Evropského parlamentu (EP), který se zabývá družicovým navigačním systémem Galileo?

Datum Gagarinova vesmírného letu 12. dubna 1961 si asi dobře pamatujete, že? Jak jste jej tehdy prožíval?
Na okamžik ani den, kdy jsem se dozvěděl o letu Jurije Gagarina, skutečně nikdy nezapomenu. Chodil jsem tehdy do sedmé třídy a ve škole v Brně, kde jsme tehdy bydleli, nám zprávu 12. dubna 1961 pustili ze školního rozhlasu. Zapůsobilo to na mne doslova fantasticky, považoval jsem to za něco absolutně výjimečného a mimořádného.
Dokonce jsem si představoval, že by se snad měla kvůli tomu na okamžik zastavit i celá zeměkoule.
Kluci mívají ve třinácti letech dobrodružné i romantické touhy a myšlenky. A doma jsem už našel mimořádné vydání novin s informacemi o tom, že první člověk letěl do vesmíru. Musím říci, že zážitek z 12.dubna 1961 patřil k nejsilnějším impulzům, které mne vedly k pozdějšímu uskutečnění klukovského snu – stát se kosmonautem.

Sen se vám vyplnil v roce 1978, kdy jste s Alexejem Gubarevem letěl do vesmíru i vy. Kosmický prostor vám je blízký i teď, kdy se jako europoslanec zabýváte družicovým navigačním systémem Galileo, jehož ústředí se stěhuje do Prahy. Je to pro vás asi velký úspěch, že?
Skutečnost, že jsem byl pověřen vypracováním zprávy, která za výbor ITRE (Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku Evropského parlamentu) hodnotí situaci kolem evropských programů družicové navigace a nastiňuje jejich perspektivy, považuji za ocenění mých systematických aktivit v tomto směru. Zpráva je připravena k hlasování ve výboru a zdá se, že má solidní podporu kolegů poslanců.

Za ocenění mých aktivit považuji i fakt, že Praha byla vybrána jako sídlo Evropského úřadu pro dohled nad globálním navigačním družicovým systémem Galileo.

Jak moc to bylo těžké a jaké úsilí jste musel vynaložit? Co tohle prestižní rozhodnutí přináší České republice?
Pokud jde o agenturu GSA, která bude působit v Praze, jsem skutečně rád, že jsem k tomu mohl přispět. Není to ale úspěch můj nebo jiného jednotlivce. Je to vyústění aktivit řady lidí, společného postupu s diplomaty, pracovníky různých institucí.

Nepopírám ale, že mě těší, že jsem se mohl v tomto směru angažovat po celou dobu mého dosavadního už sedmiletého působení v Evropském parlamentu, a že jistý pocit zadostiučinění proto mám. Pro Českou republiku je to jednoznačně velký přínos, vedle určité prestiže tím získáváme lepší přístup k informacím kolem perspektivního a důležitého projektu EU, jakým Galileo je.

Do Prahy zamíří řada odborníků a je šance využít těchto specialistů k jednáním a tak se co nejaktivněji do projektu zapojit. Svým způsobem je to i motivace pro mladé lidi. Zanedbatelné není ani to, že se Praha a Česká republika budou mnohem častěji ve spojení s agenturou GSE připomínat ve světových médiích.

CELÝ ROZHOVOR S VLADIMÍREM REMKEM NAJDETE ZDE.