Ale již v prosinci seznali, že to nebude tak jednoduché. Noviny se jim většinou omluvily, ale místo nenabídly. Pochopili tedy, že jestli se k profesi chtějí vrátit, musí založit noviny vlastní. A to byl hlavní motiv.
Tehdejší Svaz novinářů jim nabídl obnovu členství a oni předpokládali, že politické změny vytvářejí situaci, kdy už je možné založit nový deník. Bylo to vlastně pololegální, protože tehdejší zákony neumožňovaly vznik nezávislých novin.
Sešlo se tedy několik novinářů, kteří byli za normalizace ze zaměstnání propuštěni „pro podvratnou a kontrarevoluční činnost". Byli to: Miroslav Samolevič, Jiří Beránek, Ladislav Vymazal, Jiří Šmýd, Boleslav Navrátil, Vladimír Vavrda a Jana Lorencová.
Zrovna lehké to nebylo, zatímco jiné noviny, které vznikly později, převzaly z původních redakcí všechno včetně obrazů na stěně, nový list se jménem Moravskoslezský den neměl nic. Ale noví lidé sehnali místnosti v domě v Českobratrské ulici, někteří si donesli vlastní psací stroje, obstarali úvěr, protože bez peněz se podnikat nedá.
Každý se zakladatelů vlastně riskoval, protože měl své zaměstnání, živil rodinu a jejich vydavatelský záměr se nemusel podařit. Když bylo jasné, že noviny budou, nejvíce čerství redaktoři diskutovali o jejich zaměření. Rozhodli se, že budou absolutně nezávislé na jakékoliv politické moci, včetně té nově vznikající. Krátce: svobodné, objektivní, pohotové a takové, jaké by je čtenáři chtěli mít.
Dne 27. února 1990 vyšlo první číslo deníku Moravskoslezský den, což byly v té době jediné nezávislé polistopadové noviny v Československu.
Na konci roku 1990 dosáhl Moravskoslezský den nákladu 150 tisíc výtisků, což je úspěch, který patří ke snům vydavatelů i v dnešní době.
Regionální Deník, který vychází v současné době, je vlastně pokračováním listu založeného krátce po pádu starého režimu.
