Kliknutím zvětšíteSituace ve strojírenské skupině Vítkovice Machinery Group ostravského podnikatele Jana Světlíka se v posledních měsících stává stále nepřehlednější.
I proto Deník oslovil ekonomickou novinářku Zuzanu Kubátovou z internetového serveru Seznam Zprávy, která situaci ohledně strojírenského gigantu z Vítkovic už řadu let mapuje, aby se pokusila vysvětlit aktuální stav impéria Jana Světlíka.
Vítkovický holding se po čtrnácti letech opět ocitl v existenčních problémech. Kde vidíte hlavní příčiny tohoto stavu?
Podle toho, co už delší dobu slýchám od lidí přímo z Vítkovic, bylo hlavním problémem nezvládnuté řízení ze strany akcionářů. Skupina totiž vsadila na velké a složité zakázky stavby složitých technologických celků na klíč. Říká se jim EPC kontrakty. U nich je ale mimořádně důležité vždy dobře koordinovat financování a subdodávky od mnoha dalších firem. Je to náročné a vylámaly si na tom zuby i další české firmy, které se o to pokoušely. Je třeba tam dohlédnout nejen na kvalitu, ale také dodržení termínů od mnoha partnerů a zajistit celou zakázku od úvodních projektů přes realizaci až po vypořádání všech finančních toků.
To se nepodařilo?
Vítkovice s tím neměly zkušenosti a Jan Světlík do firmy nedokázal přivést manažery, kteří by je měli a v této oblasti se orientovali. Firma, která se snažila uspět ve výběrových řízeních na velké stavby a nemohla v soutěžích bodovat výčtem zvučných referencí, se tak musela podbízet hlavně příznivou cenou. O to menší pak ale měla finanční rezervy na neplánované problematické situace. Vítkovice se tak neodvratně dostaly do stavu, kdy na svých prestižních velkých zakázkách prodělávaly. A nedokázaly si nasmlouvat dostatek menších, jednodušeji zvládnutelných, ale ziskových zakázek.
Ještě v roce 2010 skupina Vítkovice Machinery Group vykázala čistý zisk blížící se jedné miliardě korun. Sehrála nějakou roli i ekonomická krize, o které se v minulosti hodně mluvilo?
To byl samozřejmě další faktor, který se ve Vítkovicích projevil se zpožděním, když se už vyčerpaly všechny rezervy z finančně úspěšných let. Těsně před krizí navíc Vítkovice provedly několik velkých investic, které zvedly jejich zadlužení, ale jejichž návratnost krize přinejmenším zpomalila. A konečně, zdá se, že Jan Světlík kupící se problémy dlouho podceňoval.
Jaký podíl může mít na celé situaci mediálně tolik propíraný soudní spor Jana Světlíka s Davidem Beranem, Petrem Novotným, respektive Karlem Komárkem? V jakém stadiu se tento spor momentálně nachází?
Určitě k tomu přispěl. Přinejmenším v tom, že na dlouhou dobu odčerpával energii a finance Jana Světlíka, který měl tím pádem menší prostor na řešení firemních potíží. Spory s panem Komárkem jsou ukončené až na jeden. Jde o žalobu, kterou jeho skupina KKCG podala jako minoritní akcionář holdingu Vítkovice. KKCG napadla převzetí firmy Spojené slévárny, kterou před lety Vítkovice koupily od letitého obchodního partnera Jana Světlíka, pražského podnikatele Martina Ulčáka. Spojené slévárny byly podle Komárka bezcenné a Vítkovice je prý přeplatily. Stále pak trvá spor Jana Světlíka s Davidem Beranem, který tvrdí, že mu Světlík před lety nezaplatil dostatečně za jeho minoritní balík akcií ve Vítkovicích. Beran na Světlíkovi před časem vysoudil odškodné 1,69 miliardy korun, Světlík se proti tomu soudně brání, případ zatím není pravomocně ukončený.
Koncem loňského roku se od strojírenských Vítkovic oddělila lahvárenská skupina Cylinders Holding. Nemůže skončit celý vývoj tak, že si strojírenský magnát nechá jen prosperující lahvárenskou skupinu a zbývající část impéria čeká smutná cesta k postupnému úpadku?
Je pravděpodobné, že oddělením lahvárenské skupiny se akcionáři Vítkovic jistí proti tomu, aby se finanční potíže z Vítkovic přenesly na zatím zdravé „Cylindry“. Těm se skutečně daří, loni vykázaly dvousetmilionový provozní zisk a vůbec nejlepší výsledky v historii. Je přirozené, že se je Jan Světlík s partnery snaží oddělit od problematických částí skupiny. Tato snaha nemusí automaticky znamenat, že akcionáři tím dělají, jak se lidově říká, kříž nad zbytkem skupiny. O osudu „zbývající části impéria“ se rozhoduje právě letos, probíhá restrukturalizace, rozprodává se nepotřebný majetek. Skupina určitě projde ještě zeštíhlováním a bude se zbavovat dalších částí. Mluvit ale v této chvíli o postupném úpadku celého holdingu mimo lahvárenskou část nemá opodstatnění.
Směřují kroky současného managementu k záchraně strojírenských Vítkovic? Nebo lze spíše očekávat další a postupné propouštění a výrazné zeštíhlení Vítkovic a jejich ústup z pozic?
Celý holding je ve složité situaci, má velké finanční potíže, napomáhá mu ale vývoj na trhu, oživení a rostoucí poptávka po strojírenských produktech. Sám generální ředitel Libor Witassek prohlásil, že perspektivní dceřiné vítkovické firmy musí odmítat zakázky, protože nemají na provozní financování. Zvýšená poptávka ale tlačí nahoru ceny, což by Vítkovicím mělo pomoci, aby na kontraktech, které jsou schopny naplnit, vydělaly. To by jim mělo otevřít cestu z krize.
To zní optimisticky! Jaká je podle vás aktuální finanční situace v celém holdingu?
Problém samozřejmě je, že banky, obchodní a finanční partneři Vítkovicím po pádu VPE a dalších menších firem do insolvence pochopitelně nedůvěřují, což komplikuje jejich pozici na trhu. Detailní situace skupiny známa není, protože holdingová firma Vítkovice, a. s., ani klíčové dceřiné firmy zatím nezveřejnily ani loňské výsledky, natož aby bylo jasněji ohledně současného finančního vývoje. Co jisté je: skupina musí dál snižovat náklady (to znamená i propouštět) a zbavovat se nepotřebného majetku. Restrukturalizace v tomto směru probíhá a zatím si netroufnu hodnotit, zda jsou tempo a rozsah dostatečné, to ukáže čas.
Jaké jsou tedy vyhlídky celého koncernu?
Záchranu perspektivního jádra Vítkovic komplikují těsné obchodní a finanční vazby mezi jednotlivými sesterskými firmami, kvůli nimž se potíže problematických firem snadno přenášejí na ty perspektivní. Vítkovice si také budou muset najít nové místo na trhu. Sázka na velké komplexní kontrakty nevyšla a těžko si dnes představím zákazníka, který by Vítkovicím svěřil stavbu elektrárny nebo teplárny za rozumné peníze. Navíc sám vítkovický generální ředitel vyjádřil pochybnost o perspektivě energetického strojírenství zaměřeného na tepelné a jaderné elektrárny. Takže je třeba najít náhradní program, nové „díry” na strojírenském trhu.
Řada lidí může při čtení zpráv ohledně Vítkovic nabýt dojmu, že podniku se daří velice dobře. Je to z vašich zkušeností trend a nutnost dbát na pozitivní PR?
Samozřejmě je to nutné. Kdyby šéfové začali lamentovat a připouštěli pochyby o svých krocích, ještě víc by znejistěli zákazníky i obchodní partnery a dál zkomplikovali situaci celé skupiny. Optimismus manažerů a vlastníků je v takovém případě přímo povinný.
Proč se dostaly do konkurzu VPE (byla to jen ta zakázka na tureckou elektrárnu)? Nebo byly i jiné důvody?
Na VPE se vztahuje to, co jsem vysvětlovala při první otázce. Právě tady se koncentrovaly ty velké tzv. EPC kontrakty na modernizaci a stavbu elektráren a tepláren, které se v řadě případů začaly zpožďovat, nebo Vítkovice měly problémy s dodržením nasmlouvaných parametrů. U podobných staveb jsou problémy podobného charakteru běžné. Jde o složité technologie, na nichž se navíc podílí řada subdodavatelů. VPE se ale nakupily ve stejné době problémy u několika velkých projektů, což jim nabouralo finanční plánování a nakonec to vyústilo ve finanční krizi. Zakázka na tureckou elektrárnu Adularya už byla jen vyvrcholením tohoto procesu obří kontrakt, který VPE nedokázaly dotáhnout do konce. Loni se potvrdilo, že typ kotle, který VPE do Turecka dodaly, neodpovídá kvalitě místního uhlí, takže je třeba ho přestavět. Není jasné, kdo je odpovědný za špatné vyhodnocení vzorků uhlí při přípravě projektu. Ale ať je vina na české nebo turecké straně, nedokončený projekt a následné spory mezi Vítkovicemi (dodavatelem) a tureckou firmou Naksan (investor) způsobily, že Vítkovicím v projektu zůstaly velké peníze a to urychlilo pád VPE do finanční pasti.
Jakou roli sehrála v tomto případu tajemná firma Wetag, která odstartovala některé insolvenční při s Vítkovicemi a o níž panují dohady, kdo za ní vlastně stojí.
Vítkovice se po podání insolvenčního návrhu firmou Wetag bránily, že šlo o šikanózní a účelový krok, za kterým Jan Světlík viděl skrytou aktivitu svého obchodního soka Karla Komárka. V situaci, v jaké se firma ocitla, byla jen otázka času, než po ní vystartují lidově řečeno „finanční žraloci“, specializovaní na útok na oslabené společnosti. Na silné stabilní společnosti se prostě útočí hůř.
Jaký lze ve VPE očekávat vývoj? Znamená konkurz konec firmy a ztrátu zaměstnání pro 800 jejích zaměstnanců? Nebo to tak špatně skončit nemusí a je šance na záchranu?
Předpokládám, že část VPE odkoupí noví investoři, takže výroba zčásti zůstane zachována. O práci určitě nepřijde všech 800 zaměstnanců. Otázka je, zda přežije výroba kotlů pro klasické elektrárny a teplárny, větší perspektivu vidím třeba u výroby ocelových konstrukcí. Pro lidi, kteří z VPE budou muset odejít, může být útěchou, že o práci přijdou v době, kdy je o dělnické i technické profese obrovský zájem, takže mají velkou šanci najít nové místo.
Kdo vlastně za VPE nyní rozhoduje a jedná představenstvo VPE, nebo insolvenční či konkurzní správce?
V konkurzu má hlavní řídící pravomoc insolvenční správce kontrolovaný soudem a věřitelským výborem. Pravomoci představenstva k řízení firmy jsou minimální.
Můžete rozebrat i vztah VPE a mateřské firmy? Bylo to pro strojírenský holding spíše závaží, nebo jim firma podobného zaměření může v budoucnu chybět?
Určitě šlo o závaží, jehož odříznutí vedení Vítkovic a dceřiných firem uvolní ruce a umožní jim soustředit veškerou energii na záchranu perspektivních částí skupiny. Na druhé straně v konkurzu bude třeba uhradit i závazky mateřské skupiny a spřízněných firem vůči VPE, což může přenést problémy do zbývajících částí holdingu. Také se odhalí obchodní a finanční vazby v rámci holdingu, což nemusí být pro nebankrotující část výhodné. Co se týká výrobních kapacit VPE, ty potřebné bude moci skupina s největší pravděpodobností v budoucnu dál na smluvní bázi využívat, byť by patřily jinému vlastníkovi.
4
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
