Josef Hinner byl Ostravan a pocházel ze smíšené česko-německé rodiny, otec byl kočím na jámě Jindřich. Doma se ovšem mluvilo německy. Během první světové války studoval v Ostravě na německém gymnáziu a po maturitě narukoval na frontu. Po válce studoval v Praze práva a v roce 1923 si v Moravské Ostravě otevřel advokátní kancelář.

Přečtěte si také: Okupace zbytků Československa začala na Ostravsku

Uměl česky i německy, takže často hájil Čechy, v letech 1926 až 1928 také redaktora Dělnického deníku Klementa Gottwalda. Ten byl většinou žalován pro porušení tiskového zákona.

Později se Hinner začal věnovat i politice, stal se členem německé křesťansko-sociální strany, byl zvolen do městského zastupitelstva a městské rady. Po obsazení Moravské Ostravy německým vojskem a odvolání českého starosty Josefa Chalupníka dosadil velitel města generálmajor Walter Keiner do čela radnice právě Josefa Hinnera. Později bylo zastupitelstvo rozpuštěno a Hinner jmenován vládním komisařem.

Jenže se jako všemocný komisař nechoval. Mnoho českých úředníků ponechal na radnici a mluvil s nimi česky. Po řadě stížností radikálních nacistů zástupci oberlandrátu zjistili, že Hinner nedostatečně obsazoval funkce německými úředníky. Byl z vedení města odvolán a vrátil se k advokátní praxi. Obhajoval pak řadu českých občanů u mimořádného soudu, především pro obvinění z protistátní činnosti.

Po válce byl zatčen a umístěn do pracovního tábora Mexiko v Přívoze, ale krátce na to propuštěn. Nebyl sice odsunut do Německa, ale jako Němce ho nikdo nesměl zaměstnat. Žil pak u příbuzných v Mariánských Horách a zemřel v roce 1951.

Beier utekl s miliony

Po odvolání Josefa Hinnera se stal v Ostravě vládním komisařem řízný nacista Emil Beier. Pocházel se Sudet z oblasti Jesenicka a vyučil se stolařem. Již v roce 1919 byl ostře proti vzniku Československa. Později se odstěhoval s rodinou do Opavy. Od roku 1923 byl členem městského zastupitelstva a členem Henleinovy strany Sudetendeutsche Partei.

Po odtržení Sudet v roce 1938 se stal příslušníkem SS v hodnosti sturmbannführera a současně opavským starostou. Byl to tvrdý a schopný člověk, z jeho popudu se Moravská Ostrava stala statutárním městem, ke kterému bylo připojeno dalších dvanáct moravských a slezských obcí. Organizace dopravy a stavebnictví se zdokonalila, průmyslová výroba stoupala.

Jeho poněmčovací snahy byly obrovské vzniklo mnoho nových německých mateřských, měšťanských a středních škol. Nechal modernizovat městskou nemocnici, městská jatka i vodárnu. Postaven byl nový most z Kunčic do Vítkovic, zlepšila se tramvajová doprava, pro město byly postaveny i tratě do Kyjovic a Bohumína. Měl vizi učinit z Ostravska nové Porúří a východní baštu Německa.

Jenže válka se nevyvíjela pro Německo dobře. V roce 1944 postihly Ostravu dva těžké spojenecké nálety, které ztížily fungování řady oblastí města, dolů, hutí i dalších průmyslových podniků.

Beier řídil Ostravu až do 30. dubna 1945, kdy vyrazil autem z Ostravy ve čtyři ráno, přičemž předtím vzal z městské pokladny protektorátní i říšské peníze v hodnotě 45 milionů korun. Jenže prchající vládní komisař s sebou určitě nebral již neplatné bankovky, ale jiné cenné věci. Osud byl k němu milosrdnější než k Hinnerovi, po válce se usadil ve Wiesbadenu, později ve Fuldě a v klidu žil ještě dlouho. Zemřel až v roce 1985 ve věku 92 let.