Porod štěňátek se blíží. Hledáme jméno na P

Čekání na lidské "mládě" zná většina šťastných rodičů. Jak to vypadá, když přírůstkem v rodině má být štěně?

Editorka Deníku Jana Janošcová takový přírůstek v rodině čeká.

Šťastnou nastávající maminkou je fenka Hatta. Rozhodli jsme se narození štěnat, vlastně i chvíle před tím a po tom (než odejdou do nových rodin) sledovat společně s vámi.

Předcházející díly najdete zde:

Psí deník aneb Čekání na štěňata. Díl první

Psí deník aneb Čekání na štěňata. Díl druhý

55. den březosti. Už za dva dny to klidně může přijít… Objem kolem bříška 47 centimetrů. Miminkům podle Deníku březosti kalcifikují zuby. Už několik dní v něm stojí, že fena odpočívá a připravuje se na porod. Tak nějak to je – je už poznat, jak Hátičku březost zmáhá. Venku se jen vyvenčí, trošku se projde a odchází ke vchodu do domu, že už by tedy šla domů… Taky má smutně dojemný pohled, když se mazlíme – cítí, že se „to“ blíží, a já pomalu dostávám výčitky, co jsme jí to udělali.

Začínáme štěňátkům vymýšlet jména. První už padlo i zde (díky, paní Štěpánko!), další přidávají od večera kamarádi na Facebooku.


Včera jsem hledala v seznamu latinských jmen v herbáři – Pinus (borovice), Populus (osika), Plantago (jitrocel), Papaver (mák), Padus (střemcha), Petasites (devětsil)…

Ale dostal mě Phaseolus (fazol). Fazolek, no není to úžasné jméno pro psí miminko? Dneska jsem zas zabrousila do encyklopedie vinných odrůd – Palomino, Perle, Pinot blanc, Pinot gris, Poulsard, Prosecco.

„Proč ne?“ odepsala mi spolumajitelka Hatty. „Poslední vrh koček byl pojmenovaný podle alkoholu, tak proč v tom nepokračovat?“ (Marcela kromě papillonů chová i britské modré kočky.)

Zkušení chovatelé nás uklidňují, že porod asi hned tak nepřijde. Změny v chování fenky jsou prý nepřehlédnutelné – začíná si budovat „hnízdo“, takže rozhrabe a rozcupuje, co jí přijde pod tlapky.

Nic takového zatím nepozorujeme. Jen útrpné pohledy a únavu. Junioři by měli být velcí kolem osmi centimetrů. Když se Hátinka přijde pomazlit, nikdy neodolám, abych si dlaně nepoložila na jemně se vlnící bříško. (Vždycky si sentimentálně vzpomenu, jak jsem vnímala pohyby našich dětí.)

Ještě vám dlužím fotografii šťastného otce – je to moc milý Švéd a jmenuje se Canis Danics Constantin Boy (na snímku vlevo). Den „před činem“ jsme ho měli doma na námluvách. Hátinka (na snímku vpravo)ještě nebyla jeho nemravným návrhům úplně přístupná. Zalezla před ním pod stůl, a když se moc přiblížil, výstražně zavrčela. Tino se vždy rozběhl ke mně, smutně koukal a vyčítavě kníkal, jako by si stěžoval, že ho nechce. Ale hned další den, v pátek, to vyšlo. A propos – v sobotu a v neděli už před ní utíkal on…

S dcerou se už druhý den dohadujeme, kdy Titince začneme měřit teplotu (jak to kulantně říci… no… pod ocáskem). Feně má před porodem klesnout (a dva dny vydržet) teplota pod sedmatřicet stupňů. Hátička je březí 57. den.

Když dopoledne polehávala (ano, už polehávala, už ani neškemrala) u mě v kuchyni, začala zničehonic poměrně hlasitě vzdychat. Vyděšeně jsem volala dceru. Bylo po dohadování – měříme hned! Přiznám se, že když sloupec rtuti vystoupal nad sedmatřicet (zastavil se na 37,5 °C), docela se mi ulevilo.

Euforii z očekávaných přírůstků už přehlušují přání, aby všechno probíhalo hladce a štěňátka se rodila bez problémů. Hátiččina maminka Zafirka je skvělá máma, takže doufám, že stejně úžasná bude i Hátička.

Papilloni - a samozřejmě také phaléni - jsou vůbec úžasní tvorové. (Jistě, o svém plemeni by to řekl asi každý chovatel, ale…) Myslím si, že kterýkoliv z majitelů potvrdí jejich skvělou povahu – jsou hodní, přítulní, milí, přátelští, poslušní, přizpůsobiví, nekonfliktní, nebojácní, minimálně štěkají, rádi si hrají, jsou moc chytří (patří mezi deset nejchytřejších plemen psů), a tím pádem velice učenliví, milují svoji smečku (tedy dvojnožce) a nejraději ji mají pohromadě, jsou klidní, ale zároveň i velmi aktivní (říkám, že leží, když se leží, a když se běhá, běhají), jsou krásní a elegantní.

Nezanedbatelná je – byť se to u jejich dlouhých chlupů nezdá – i poměrně snadná údržba srsti. Nemají podsadu, takže ani tolik nelínají. Jsou „skladní“ a moc toho nesežerou. Prostě samá pozitiva!

Zapáleného papillonáře poznáte snadno – má dva a více jedinců tohoto úžasného druhu.

58. den březosti. Když nejsem doma, nervózně zvedám každý telefon s tím, že už to začalo. Teplota 37,5 °C. Hátičce už bříško (dnes obvod 48 centimetrů) lehce pochoduje – už žádné šimrání v dlaních, ale slušně pocítitelné šťouchy. Je zřejmé, jak „péčka“ v děloze rostou – břicho se klene hned od žeber hluboko do třísel. Před ultrazvukovým vyšetřením oholené bříško se jí už neosrstilo, až po čtvrté cecíky je téměř holé – je pokryté jen řídce velmi jemnými a výrazně kratšími chlupy než běžný porost.

Zatímco ještě včera jsem psala, že se Titinka zatím „nepeleší“, ráno mi dcera hlásila, že si v noci dělala v porodní bedně (stojí u ústředního topení v jejím pokoji) pořádky. Taky Lucka už má lehké spaní – ještě v září ji přitom nevzbudil Hannibal vyjící u její postele na hárající Hattu zavřenou ve vedlejší místnosti.

Dalším příznakem blížícího se porodu podle Deníčku březosti je, že fenka odmítá žrádlo. Podle tohoto markantu můžeme být zatím klidní. Za kouskem domácí psí játrové sušenky se je nastávající mamina ještě ochotná drápat dceři do kapsy v bundě. Granulím pro březí feny už přišla na chuť. Hlídáme, aby dostala přesně takovou dávku, jakou potřebuje – zhruba o polovinu větší porci než obvykle. Asi s tím ale není úplně smířená, protože nenápadně chodí psům luxovat jejich „normální“ žrádlo.

Apetit Hátičku stále neopouští, ale naměřily jsme teplotu jen 37,2 °C. Je březí 59. den. Včera jsem se začetla do stránek o psím porodu. Nervózním.

Taky v Deníčku březosti se píše, že už je třeba být připravený. A tak jsme na jedno místo nachystaly vatu, papírové útěrky, bavlněné dětské pleny, betadin na desinfekci, bavlnku na podvazování pupečníků. Chybí nám jen digitální váha na mrňata. (Když bude nejhůř, zvážím je na staré miskové váze po babičce – zatímco někteří ji vystavují jako starožitnost, já na ní v kuchyni stále normálně vážím.)

Marcela je v pohotovosti na telefonu, prý můžeme volat i v noci.

Šedesátý den březosti. Začínají volat přátelé, jestli jsme už porodili. Ráno jsme se vážily. Panička se drží (nejdřív se zvážím sama a pak s pejskem v náručí), Hátinka přibrala na pět kilogramů – tedy oproti své normální váze kilo a půl. Kvůli včerejší nižší teplotě jsem si ji dnes brala s sebou do práce (teď se ukáže, jak pečlivě čte šéf webové stránky…).

Celou dobu – kromě půlhodinky, kdy pro ni o volné hodině přišla Lucka, aby ji vyvenčila – se mě držela jako klíště. Do dneška jsem si myslela, že celý den prosedím u počítače. Z Hátiččina útrpného výrazu, když vstávala, aby mě bázlivě doprovázela, kamkoliv se hnu, jsem zjistila, že toho po redakci poměrně dost napochoduju. Je mi jasné, jaká to pro ni, už několik dní polehávající, musela být zátěž.

Bříško už má hodně naducané a mrňata se hemží tak, že je to viditelné. Na levém boku jsme neomylně nahmataly jednu hlavičku. Podle Deníčku březosti miminkům dorůstá srst na čumáčku, tlapkách, ocásku a bříšku. Mají být velké kolem osmi devíti centimetrů. Když si ji dcera odpoledne po škole vyzvedla a odvezla domů, Hátinka si zalezla do porodní bedny a spala a spala a spala. Na Hanýska, který se ji snažil jít zkontrolovat, výstražně vrčela. Teplota zas mírně vzrostla na 37,5 °C.

I jinak stoicky klidná Marcela už je v pohotovosti. Když vpodvečer volala, několikrát jsem ji musela ujistit, že si nebudeme hrát na hrdinky a když zjistíme, že porod začal, okamžitě budeme volat.

Oba psi jsou neobvykle mazliví – jako by cítili, že se svět přestává točit kolem nich. No… přestává. Bobánci, a bude hůř.

Píše Jana Janošcová

Pomozte najít vhodné jméno pro budoucí štěňátka začínající písmenem P. Napište ho do diskuze nebo na e-mail jana.janoscova@denik.cz. Už se těšíme na vaše návrhy.