Stavím se na start hlavního závodu na pět kilometrů. V hlavě, přesycené zbytky barevného prachu, mi ještě doznívají dojmy z předešlého programu. Třeba z rodinného dvoukilometrového běhu v brzkém odpoledni, kdy mi jakási paní nechtěně přišlápla dítě a na omluvu je zasypala balíčkem s barvičkou.

Nebo z následného koncertu kapely Mirai, kde se frontman Mirai Navrátil nechal v nafukovacím člunu posílat nad hlavami rozvášněných fanoušků. Také sytá mlha způsobená barvami chrlícími hasičáky měla pořádné grády. A zapadnout by nemělo ani třicet tisíc korun vybraných za malované plátno v charitativní dražbě.

Start! 

Ale dost rekapitulace. Závod začíná. Přestože mnozí jsou už natolik barevní, jako by se na nich právě vyřádil celý organizační tým. Nechávám odběhnout profi běžce i týmy a stavím se do čela zástupu, který následující zhruba tři čtvrtě hodinu stráví v předem vymezených koridorech. První stanoviště se zelenou dopadá dobře – nebo špatně, podle toho, jak má kdo nastavené priority.

Barvičky schytávají okolní běžci. Ne tak na dalším stanovišti. Občerstvovací stanici díky ne zcela dovřeným rtům proto vyhlížím už s předstihem a oceňuji výběr poskytované tekutiny.Obarvená mlhaTou dobou už se i řada týmových běžců dostává za mne, přestože startovní pole je už promícháno. Když trasa vyvádí závodníky mimo areál Dolních Vítkovic, říkám si, že je na čase trochu zvolnit.

Atmosféru umocňují i projíždějící auta tu a tam buďto troubí, nebo z nich vykukují hlavy povzbuzujících cestujících. Funění v nekonečném hadu běžců mezitím značně získává na decibelech.

„Ach ne, červená,“ komentuje vyšťavená okolní běžkyně zpět v areálu DOV další barevnou zónu. V ní se vrhači barev činí, takže následujících deset metrů je spíše tápání v červenočervené tmě. Naštěstí bez nárazu do neočekávaného předmětu či běžce, a tak zdárně mířím do posledního segmentu trati, kde už – nevidouc a díky barvám v uších vlastně ani neslyšíc – rezignovaně nechávám obsluhu pátého stanoviště, ať se vyřádí, jak je libo.

Naštěstí je blízko cíl. S ním i medaile, stánky s jídlem a pitím, které pročistí zanesené dutiny, a o kousek dál i kýžené sprchy. Koukám na čas, který v cíli ukazuje rovných dvaatřicet minut. Přestože ještě nenastal poslední velký program večera – koncert Dary Rolins, z tváří účastníků je vidět, že i tento ročník duhového běhu a festivalu budou hodnotit pozitivně. Snad i ti, na které už v cíli nevyšla medaile a bude jim výměnou za zanechání osobních údajů, zaslána poštou.