Ranč Duhová víla v Ostravě-Plesné zpřístupnili manželé Holušovi dětem - pořádají tam kroužky, hypoterapii i příměstské tábory.Manželé Holušovi.Zdroj: Deník/Petr JiříčekMartina Holušová se svým manželem Danielem jsou zárukou smysluplného trávení volného času spousty dětí nejen z Ostravy. Ranč Duhová víla založili v roce 2013 v době, kdy už sami dopřávali svým dětem koňskou společnost a kdy je jejich přátelé doslova žádali o otevření ranče širší veřejnosti.

Když se brali, přivedli do manželství každý své koně, časem se ale jejich vášeň rozrostla natolik, že v uplynulých letech museli přistavět nové stáje. V nich mají 14 poníků a pět velkých koní, o které se od pondělí do pátku chodí starat kolem pětačtyřiceti dětí. Vyčistí si je, zajezdí si na nich a pak se o ně dále starají. Tedy není-li zrovna všude kolem covid.

„Jsou u nás tři a půl hodiny jednou týdně od pondělí do pátku. Chceme, aby se i něco přiučily, takže k nám zveme veterináře či třeba kováře, aby děti viděly, jak se kůň oková,“ popisuje Holušová.

Velká zodpovědnost

Zatímco většina okolních pony kroužků je pro děti až od 12 let, v Plesné nastavili laťku na hranici školního věku. „Byť jsou koně klidné, je třeba být neustále ve střehu, jeden kůň váží 300 až 700 kilogramů,“ popisuje velkou zodpovědnost spojenou s pořádáním kroužků žena, podle níž se divoké děti se u koní zklidní a ty introvertní se naopak prosadí, protože by je kůň neposlouchal.

„Chodí k nám 99 procent holek, kterým jsme touto formou chtěli splnit jejich dětský sen,“ říká Martina Holušová, která vedle kroužků pořádá s manželem také příměstské tábory, na nichž se za léto protočí kolem 160 dětí. A to na Ranči Duhová víla dělají také hipoterapie pro zdravotně indisponované děti. Už sedmým rokem patří mezi stabilní „klienty“ například děti z porubské Základní školy Karla Pokorného.

„Jednou nebo dvakrát týdně k nám přijde třída s terapeutkami. S dětmi, které jsou mnohdy autisté, vozíčkáři nebo ležáci, vyjedeme do lesa a v přítomnosti koní pozorujeme srnky, chodíme ke krmelcům nebo se projíždíme,“ popisuje široký záběr činnosti Martina Holušová.

Vyjížďky na ranči pořádají i pro dospělé lidi, kteří si chtějí odpočinout od pracovního shonu a některé děti čas u koní nadchl natolik, že si pak pořídili vlastního, kterého mají na ranči v nájmu. O oblibě ranče svědčí i skutečnost, že čekací doba do kroužku se pohybuje kolem dvou let. „Děti odcházejí až v šestnácti, kdy jim poníci nemají už co dát, ale přibývají stále další,“ těší manžele Holušovy.