„Rekord, více jich tady nikdy nebylo,“ uvádí Martin Štěpán z nedaleké Vřesiny. Ten má absolvovaných všech osm ročníků akce s názvem Retro Chrchel. Pochopitelně s vlastním kouskem, jehož vzhled mu letos vynáší i speciální ocenění za „nejneudržovanější“ motorku.

Pařez, to je jízda bez zbytečné elektroniky 

„Pařez z osmapadesátého roku, všecko mechanika, bez zbytečné elektroniky,“ říká Martin o zašlém a od mastnoty a kdovíčeho ještě upatlaném stroji. Jenž má od důchodce prodávajícího garáž. Jawě 500 o obsahu 50 ccm tehdy stačí dolít benzín a na dvou metrech ji roztlačit.

Podobný start ostatně na letišti v Hati v česko – polském pohraničí volí více účastníků tradičního srazu. Včetně předsedy pořádajícího modelářského klubu Gűnthera. Ředitel soutěže Jiří naopak vyjíždí s vykulenýma očima a vyceněnými zuby, moped nezklamává. Ale silně dýmí.

„To ty naše často,“ podotýká k oblakům bílomodrého kouře Martin, sám ho taktéž po protúrování motoru něco přidává. A připouští, že jeho „Pařez“ zasluhuje údržbu… na druhé straně proč, když stále jezdí? Byť na tenhle sraz a dvakrát po vesnici, jinak patří v garáži pavoukům.

Retro neretro, na letišti sviští (pod dohledem dospělých) i školou povinné děti na nízkokubatůrových motorkách moderní produkce. „Tak to na vesnici bývá, já začal jezdit s tátou v deseti, od patnácti byl připravený na vše,“ tvrdí Martin. Jezdící raději na skútru, než v automobilu.