Syn Ladislava Špačka, novináře, popularizátora společenské etikety a tiskového mluvčího někdejšího prezidenta Václava Havla, se vydal poněkud jiným směrem.

V Ostravě se narodil a než se s rodiči v pěti letech přestěhoval do Prahy, kde později začal rozvíjet své režisérské nadání, stihl nasát spoustu vjemů Ostravy, do níž se později vracíval. A svůj vztah k městu dokonale promítl do nového kriminálního seriálu právě z Ostravy a okolí.

V čem vidíte největší přednost Stínů v mlze oproti dalším kriminálkám?
V nadprůměrně dobrém scénáři, který dává velký prostor hlavní hrdince, její oddanosti práci a rodině i fatálním překážkám, kterým musí čelit. Také chceme představit Ostravu jako moderní, živé město a ne pouze jako industriální dekoraci. Každý případ, který vyšetřuje Magda se svým parťákem Martinem, se odehrává v jiné sociální vrstvě, ale celým dějem prostupuje ještě motiv nekompromisního zla.

Jak se vám jako filmaři pracovalo s prostředím Ostravska?
Ostrava je fascinujícím způsobem fotogenická, zbytky monstrózních industriálních provozů se plynule střídají se spoustou zeleně i s anonymitou obrovských sídlišť, v centru převažuje německá měšťanská architektura, kterou doplňují „rothschildovské“ dělnické kolonie z červených cihel… Město má i několik typických dominant, jako Novou radnici či Sýkorův most, u kterých ve vteřině poznáte, odkud pocházejí. Byť jsme natáčeli i v okolních městech nebo třeba v Jeseníkách a Beskydech, Ostrava je středobodem všeho dění, můžeme ji vnímat i jako další seriálovou postavu. Především jsme nechtěli sklouznout do prezentace pohlednic a žánrových obrázků.

Sám jste ostravským rodákem. Jak se za padesát let prostředí města proměnilo? Máte oblíbené místo, které se dostane či už dostalo i na obrazovky?
Ta proměna Ostravy během posledního půlstoletí je neuvěřitelná. Pamatuju ještě koksovnu Karolina v provozu, její demolici jsem natáčel na osmičku ze střechy protějšího domu, kde bydleli prarodiče. Tramvaj dvojka projížděla ve Vítkovicích přímo mezi halami, kde pracovali hutníci. Pro dětské oči to byla dobrodružná podívaná, která formovala moji estetiku. Těch industriálních prostředí je tam spousta, ale já jsem rád, že scenárista Zdeněk Zapletal umístil tři scény i na haldu Ema, kudy jsem se romanticky toulal coby dospívající mladík s depresivní hudbou ve sluchátkách walkmana. Taky jsem toužil zaznamenat oblíbené podniky, Les jsme už nestihli, ale dvě scény jsme aspoň natočili v mém „domovském“ Kofáči na Stodolní.

Co je pro vás jako diváka krimi příběhu nejdůležitější?
Přesvědčivá hlavní postava, do které se můžu vžít, ale umí mě často i překvapit. Pak jsem schopen odpustit i nějaké ty nedostatky, jako např. nevěrohodné rozuzlení zápletky, což se mi stalo třeba nedávno u Mare of Easttown. Ale když se to sejde s napínavým dějem, dobrými hereckými výkony a vizuální pastvou, tak jsem lapen a musím koukat dál.

Jiří Vyorálek s Petrou Špalkovou jsou na první pohled typickou detektivní dvojicí, které můžeme vídat na obrazovkách. Jak jste se stereotypní šablony snažili nabourat?
Jejich nejmocnější zbraní je jemný humor, který mezi nimi jiskří ve společných dialozích a situacích. Vzájemná empatie, která z nich vyzařuje i pod drsnou policajtskou maskou. Velká starost o jejich nejbližší i umění přiznat chybu. Každý by chtěl za parťáka Magdu a Martina. Teda Malou a Černého.

Dětskou roli tentokrát obsadila skutečná dcera Petry Špalkové. Byla to výhoda? Domlouval jste se s ní přes její maminku?
Výhoda to byla veliká a domluva přes maminku vůbec nebyla potřeba. Anděla je velmi živé a zvídavé děvče, a přestože jsme ji museli trochu natrénovat na tu „seriálovou mašinerii“ (zprvu například nedokázala pochopit, proč se každá scéna musí několikrát opakovat), rychle si zvykla a taky si, myslím, ráda užívala, že je ve štábu středem pozornosti. Kromě její přirozenosti a talentu, který zdědila po rodičích, se mi nejvíc hodilo, že se nestyděla mámu obejmout, dát jí pusu nebo upřímně odmlouvat. Zvládla to všechno na jedničku, po roce natáčení, kdy jí vypadlo a zase narostlo několik zubů a naučila se číst, může klidně vyučovat na herecké škole.

Jednotlivé díly mají rozmanitá témata. Který z dílů vám byl nejbližší?
V každé epizodě se opravdu podíváme do jiného prostředí a sociální skupiny – od ilegálních zápasů v kleci přes dětské gangy na sídlišti až po tajný závod motorkářů. Je to takový průřez našich společenských problémů. Mě hodně bavilo natáčet příběh o mrtvém youtuberovi, protože mi to je blízké, a pak samozřejmě poslední dvanáctý díl, to bude velká jízda, ale o tom samozřejmě ještě nesmím nic prozradit.

Za zmínku stojí úvodní znělka. Z čeho nápad vychází a jak k propojení jednotlivých prvků s ostravskými lokalitami došlo?
Autorem znělky je kameraman Martin Štěpánek, který se nechal inspirovat ostravskou architekturou a prošpikoval ji motivy z několika epizod seriálu, a ta kombinace např. injekční stříkačky a Nové radnice vytváří někdy až surreálný obraz. Já jsem měl jen dva požadavky – aby byla krátká a aby v ní nedefilovaly Photoshopem upravené tváře herců, což je takové otravné klišé. Takže se znělkou jsem víc než spokojen, zvláště poté, co k ní složil hudbu Jakub Kudláč, a jak jinak než na motiv indiánské lidové písně, kterou v seriálu uslyšíme od Andělky a jejího seriálového táty Jardy Plesla.