Neblaze proslulá kolonie Vagonka, ležící na hranicích Karviné a Petrovic naproti železárnám ArcelorMittal, se již vylidňuje. Některé rodiny, které tam bydlely, jsou již přestěhovány v jiných částech Karviné.

„Počítáme s tím, že ke konci července bude z lokality vystěhována většina z pětadvaceti rodin,“ prozradila mluvčí Karviné Šárka Swiderová. Nejvíce rodin našlo nový domov v Karviné–Novém Městě, několik obyvatel se přestěhovalo do bytů v Karviné–Mizerově.

Jak na místě zjistili redaktoři Deníku od obyvatel kolonie, několik rodin již bydlí v ulici Na Vyhlídce a jiné se právě v těchto dnech stěhují do bytů ve Fučíkově ulici.

Podle mluvčí města, kterému patří zdevastované vilky ve Vagonce, jdou nájemníci do lepších bytů, než v jakých žili dosud.

„Samozřejmě jim musíme nabídnout adekvátní bydlení. Všechny byty, do kterých se stěhují, budou o třídu lepší, než měli předtím,“ podotkla Swiderová. To samozřejmě platí pouze pro ty, kteří řádně platí nájem, což je prý většina. Neplatičům nabídne město místa v ubytovně.

A kdy se budou domky v kolonii bourat? „Domy půjdou k zemi, až budou všichni nájemníci vystěhováni a vše bude zabezpečené,“ uvedla mluvčí města.
Město již požádalo o demoliční výměr, takže by to měla být otázka dnů nebo týdnů.



„Budeme se snažit zbourat ty objekty co nejdříve, protože nechceme, aby se staly azylem pro bezdomovce,“ vysvětlila Swiderová.

Stěhování z Vagonky zaměstnává také strážníky, kteří zde poměrně často hlídkují. Už teď jsou prý opuštěné domy lákadlem pro lidi bez domova, kteří je používají k noclehu.

„Navíc tam hrozí i nájezdy různých sběračů, kteří se snaží vyrabovat, co se dá. Existuje tam pak riziko, že ať už na samotné sběrače nebo na kohokoli jiného může něco spadnout a zranit ho,“ podotkl zástupce ředitele Městské policie Karviná Václav Ožana.

Hlídky strážníků prý zaznamenaly nejen nájezdy lidí zvenku, ale dokonce i sami obyvatelé si někdy chtějí odnést co nejvíce věcí z bývalého domova.
Na místě, kde jsou nyní domy, by v horizontu několika let měla vyrůst průmyslová zóna, kde najdou prostory malí a střední podnikatelé.

Problémy zůstanou, říkají Romové z karvinské kolonie

Romové, kteří zde několik desítek let žijí, musejí opustit rodinné domky a odstěhovat se do města. Těžko říct, jestli za lepším.

Rozbitá okna, vyházené věci a smutné tváře starousedlíků. Tak v posledních týdnech vypadá nechvalně proslulá lokalita Vagonka na okraji Karviné. Obyvatelé Vagonky po letech opouštějí své domovy a nadšení z toho nejsou.

„Bydlel jsem tady čtyřicet let, bylo mi osm, když jsme se přistěhovali. A teď mám odejít a nemám ani na výběr,“ začíná vyprávění o ztrátě domova pan Gábor. „Řekli nám, že buď nové byty přijmeme, nebo nedostaneme nic. Co jsem měl dělat, když mám pět dětí,“ pokračuje.



I když jeho nový byt prošel drobnými opravami, je pořád ve špatném stavu. Třeba parkety tam jsou hrozné. A jak Gábor dodává, sám nemá na opravu peníze.

„Vždyť tady platím nějaké čtyři tisíce. Tam budu za menší platit devět tisíc. Kde na to mám vzít?“ ptá se nešťastný Rom.

A kritikou na adresu města nešetří. Město se prý například vůbec nestaralo o život ve Vagonce. „Chtěli jsme tady popelnice a nic nám nedali. O nové dveře jsme žádali kolikrát,“ vypočítává Gábor.

Šťastný není ani jeho švagr. „Do nových bytů pořád nezavedli elektřinu a plyn. Stěhujeme se dneska a nevíme, na čem budeme vařit,“ říká muž.
Nejvíc jim ale vadí, že jdou z domku do menšího. Gáborovi se stěhují do bytu ve Fučíkově ulici mezi další Romy. V malém dvoupokojovém bytě se jich bude tísnit sedm. „Problémy, které máme tady, si přeneseme i tam,“ shodují se oba příbuzní.

Jejich slova potvrzuje i jednatřicetiletá Petra. Myslí si, že sestěhování Romů do jednoho místa ničemu nepomůže. Bojí se i nového sousedského soužití.
„Problémové sousedy jsme měli i tady. Kdo ví, jaké to bude tam. Jak jsem říkala, ghetta si vytváříte sami,“ přemýšlí Petra.

Tvrdí, že právě ona dopadla ze všech nejhůře. Odmítla zaplatit revizi bytu, proto ho teď má neopravený, bez plynu a světla.

„Jsem ze všech z Vagonky nejvíce nešťastná. Odcházím s nechutí a rozhořčením,“ dodává rezignovaně matka několika dětí.

Podle ní pak největší problémy ve Vagonce dělaly jen dvě rodiny. Neví ani o tom, že by se někam stěhovaly. Neplatily totiž nájem. „Všichni nás hážou do jednoho pytle, ale za to, jak to tady vypadá, můžou jediné dvě rodiny. Třeba kameny na cestu házely jejich děcka, ne naše. Ale vynadáno jsem za to dostala já,“ popisuje svou zkušenost s neznámým stěžovatelem.

Dvaačtyřicetiletý Gábor pak svůj postoj smířlivě shrnuje: „Nakonec je to všude stejné. Jak si usteleme, takové to bude.“

DAVID GORGOL
MARKÉTA LARYŠOVÁ