Byla to otázka několika měsíců, zda krnovská populace ropuch navždy vyhyne, nebo se ji podaří zachránit. Krnovským ropuchám umožní přežít deset umělých tůní, které byly vybudovány loni v listopadu na bývalé skládce na Cvilíně.

Ropucha krátkonohá je nejvzácnější česká žába reálně ohrožená vyhynutím.
Nejvzácnější česká žába žije v Krnově na skládce. Podívejte se!

Mělká jezírka, která vznikla pod záštitou Agentury ochrany přírody a krajiny ČR a Českého svazu ochránců přírody, jsou nezbytná pro jarní rozmnožování žab. Městský úřad Krnov skládku na pět let prohlásil za chráněnou plochu. Začátkem roku 2019 si ale ještě nikdo neuvědomoval, jak unikátní, rozmanitý a křehký ekosystém tato skládka představuje.

Čtenář poslal fotografie žab Deníku

Bývalá pískovna na Cvilíně se zaplnila odpadem a v říjnu 2019 zde bylo skládkování ukončeno. Podle rekultivačních plánů měla být lokalita co nejdřív zalesněna.

Zalesnění by vzácné ropuchy vyhubilo, aniž by si toho někdo všiml. Jako zázrakem čtenář Deníku v červenci 2019 vyfotografoval na Cvilíně nejvzácnější české žáby – ropuchy krátkonohé. Akademie věd ČR v říjnu 2020 vydala oficiální tiskovou zprávu s titulkem: Nejvzácnější českou žábu objevili biologové poprvé i ve Slezsku.

Zrezivělou parní lokomotivu 12. ledna 2022 převzala Lakovna ZEGA, která ji během pár měsíců  kompletně zrestauruje.
VIDEO: Krnovskou parní lokomotivu hodí lakovna na velké výročí do gala

O herpetologické senzaci informovala všechna významná média. Pan Jiří Vícha z Opavy zaslal 1. srpna 1919 redakci Deníku fotografie několika druhů žab, které pozoroval při výletech na Cvilín. Deník přeposlal jeho fotografie k posouzení zkušeným herpetologům.

Petr Vlček z České herpetologické společnosti nevěřil vlastním očím. Mezi kuňkami a blatnicemi bezpečně poznal ropuchy krátkonohé s typickou hřbetní čárou. Tato ropucha v Krnově „nemá co pohledávat“, když nejbližší lokalita s potvrzeným výskytem leží až v Královehradeckém kraji.

Podmínky přežití: voda a hrabání

Ropuchy krátkonohé jsou v Česku na pokraji vymření. „Malé populace těchto ropuch představují izolované ostrůvky. Stačí pár suchých let v řadě, kdy se nestihnou rozmnožit, a zmizí navždy. Trochu početnější stavy najdeme snad jen v Chebské a Sokolovské pánvi. Žádný obojživelník bez vody nemůže existovat. Ropuchy krátkonohé navíc kromě vody potřebují k životu sypký materiál k zahrabávání. Proto je nejčastěji najdeme v pískovnách. V místech zhutněných od pojíždění aut tam vznikají louže. Paradoxně ropuchy krátkonohé potřebovaly pomoc člověka, který jim na Cvilíně těžbou písku vytvořil vhodné životní prostředí. Zarůstání půdy vegetací je po suchu to nejhorší, co tyto žáby může potkat,“ popsal Petr Vlček, jak na Cvilíně vzniklo příznivé prostředí pro ropuchy krátkonohé.

Krnovskou populaci odhaduje na pár desítek exemplářů. Loni nenašel ani jedinou snůšku vajíček ropuch, a v roce 2020 jen dvě.

Jak se měnily podmínky na Cvilíně

Těžba písku na Cvilíně skončila už před válkou. Krnovští pamětníci vzpomínají, jak se v padesátých letech chodili koupat na Cvilín, protože v bývalé pískovně se i v parném létě udrželo jezírko s průzračně čistou vodou. Voda a písečné pláže hned vedle jsou snem každého rekreanta i ropuchy krátkonohé.

V šedesátých letech krnovským žábám a rekreantům skončily zlaté časy. Krnovské textilky začaly do pískovny vyvážet tekutý odpad a průmyslové kaly. Modrá vodní hladina se změnila v zapáchající černou břečku.

Prázdná zubní ordinace. Ilustrační foto
Masakr: čtyři krnovští zubaři skončili, začíná jen jeden

„Kdo znal vzhled pískovny po zastavení těžby, je otřesen současným pohledem. Tady se podepsal někdo, kdo si v minulých desetiletích dovolil zničit oblast, která byla zajímavá po stránce přírodní. Mimo jiné byla zničena hnízda břehulí ve stěnách pískovny. Mohla tu být možnost pro rekreaci obyvatel města,“ zapsal krnovský kronikář Vladimír Blucha v roce 1994 a dodal, že z tekutého průmyslového odpadu ční kmeny odumřelých stromů.

Pak v rámci rekultivace začalo zavážení pískovny stavební sutí a výkopovou zeminou. Poslední zbytky jezírka zničeného tekutým odpadem byly na Cvilíně zasypány v roce 1997. Auta s odpadem zde ale stále udržovala bezlesí a vytvářela sezonní kaluže. Také zásobovala hrabavé ropuchy přísunem stále nových vrstev nakypřeného materiálu. Takový režim na Cvilíně fungoval až do října 2019, kdy se naplněná skládka uzavřela.

Přírodovědci žasnou

Přírodovědci potvrzují, že bývalá skládka je unikátní biotop. Herpetologové marně loví v paměti, zda znají ještě jinou lokalitu, kde žijí na jednom místě vedle sebe všechny tři druhy českých ropuch: obecná, zelená i krátkonohá.

„Vyskytují se zde i další vzácné druhy, jako jsou silně ohrožená žába blatnice skvrnitá nebo evropsky významná kuňka žlutobřichá. Z plazů se zde nachází například užovky hladká a obojková, slepýš křehký kolchický nebo kriticky ohrožená zmije obecná. Skládka je jednou z nejvýznamnějších herpetologických lokalit na severní Moravě a ve Slezsku, co se počtu druhů týče,“  potvrdil krnovský herpetolog Filip Šiffner.