Hans Adam II. se v Opavě zúčastní mimo jiné veřejného křtu knihy Pavla Juříka s názvem „LIECHTENSTEINOVÉ. Historie a sídla knížecího rodu", která vychází pod záštitou ministra kultury České republiky Daniela Hermana. Při této příležitosti Deník požádal knížete Hanse Adama II. o exkluzivní rozhovor.

Když se podíváme na krnovské a opavské erby, nelze přehlédnout, že patří ke státnímu znaku Lichtenštejnska. Je pro vás toto spojení jen zajímavým dozvukem minulosti, anebo máte k Opavě a jejímu okolí nějaký osobnější vztah?

Mám osobní vztah ke všem částem České republiky, v nichž mí předkové zanechali výraznou stopu. Navštívil jsem naše dřívější majetky v České republice již jako mladý muž a později jsem sem zajížděl i společně s manželkou a dětmi. Pokud vím, většina lidí si Lichtenštejny spojuje především s lednicko-valtickým areálem, ale existují i další významná místa naší společné historie. A Opava patří mezi ně.

Nemáte někdy obavy, když cestujete do míst, o které se dlouho starali vaši předkové, v jakém je najdete stavu?

Vidím rád, že se stav těchto míst od mé první návštěvy dramaticky zlepšil.

Říká se, že Lichtenštejnsko a Česká republika sdílejí více než 700 let společné historie. Jindřich I. z Lichtenštejna obdržel osadu Mikulov od Otakara II. v roce 1249 a v jihomoravském Vranově jsou pohřbena téměř všechna lichtenštejnská knížata od poloviny 17. století. Stát Lichtenštejnsko, jehož současné hranice vymezil Napoleon, leží od Čech a Moravy poměrně daleko. Necítíte se v tomhle smyslu odtržený od původního domova?

Ano, můj otec vždy doufal, že se naše rodina jednou vrátí na naše rodové majetky v České republice. Třeba se jeho sen jednoho dne stane skutečností.

Lichtenštejnsko a Česká republika navázaly diplomatické styky kvůli některým sporným otázkám až v roce 2009. Dnes už tedy mezi oběma zeměmi nic nestojí?

Jsem moc rád, že můžu říct, že jsou naše vzájemné vztahy velmi dobré. A to i přesto, že mezi námi zůstávají ještě některé otevřené otázky. Obě země například ustavily česko-lichtenštejnskou komisi historiků zabývající se mapováním společné historie. Tato komise již vydala první plody v podobě historických sborníků a její činnost bude pokračovat i v příštích letech.

Lichtenštejnsko patří mezi nejbohatší země na světě v přepočtu HDP na obyvatele. Vás osobně americký časopis Forbes označuje za nejbohatšího šlechtice v Evropě. Stát, to ale nejste vy. Přesto mezi těmito údaji jistě existuje nějaká souvislost. Jakou vidíte vy?

Knížectví bývalo původně velmi chudou zemí a mí předkové ho museli finančně podporovat. Zavedli řadu reforem, jejichž cílem bylo zlepšit ekonomickou situaci, ale první světová válka, krize mezi světovými válkami a druhá světová válka znamenaly pro naše hospodářství obrovský krok zpět a to i přesto, že knížectví bylo během obou těchto válek neutrálním státem.

Ekonomice se začalo skutečně dařit až po skončení druhé světové války, kdy se v západní Evropě opět začalo volně obchodovat. Ale ani hospodářský úspěch Lichtenštejnska zprvu nijak nepomohl knížecí rodině, která přišla o zhruba 80 až 90 procent svého majetku ve střední Evropě.

Otci se sice na konci války podařilo zachránit většinu uměleckých děl z naší sbírky a převézt je do Lichtenštejnska, ale bohužel musel část sbírky prodat, a to společně s celou řadou nemovitostí v Rakousku, aby nás svoji rodinu a provoz monarchie uživil.

Kdy se tedy vaše rodinná situace začala obracet k lepšímu?

Krizová situace trvala až do roku 1970. Naštěstí se mi pak podařilo restrukturalizovat rodinné firmy tak, že se jim opět začalo velmi dařit, takže jsme si mohli dovolit koupit některá umělecká díla, která otec musel prodat, zpět a také sbírky rozšířit o díla nová.

Když se dívám zpět, nemyslím si, že by existovala konkrétní souvislost mezi ekonomickým úspěchem Lichtenštejnska a obnovením našeho rodinného bohatství. Ale zastávám názor, že určitě pomáhá úspěchu té či oné země, když její politici chápou, jak funguje svět byznysu pak totiž mohou přijímat takové zákony, které vytvářejí prostor, v němž ekonomika vzkvétá.

Stát může být dlouhodobě úspěšný pouze tehdy, vycházejí-li jeho náklady, zejména na školství, sociální zabezpečení a infrastrukturu, z jeho úspěšné ekonomiky.

Někde jsem se dočetl, že jste chtěl původně studovat archeologii, ale váš otec chtěl, abyste vystudoval ekonomii a pomohl tak pozdvihnout Lichtenštejnsko z poválečné ekonomické krize. Pokud to tak opravdu bylo, přání svého otce jste zdá se úspěšně vyplnil…

Ano, je to pravda. Když se mě otec ptal, co bych rád studoval, řekl jsem, že nejradši fyziku, ale protože nejsem dost dobrý v matematice, tak raději archeologii. On mi na to řekl, že si to nemůžeme dovolit: „Dal jsem ti jméno Hans Adam, protože Hans Adam I. pozvedl naše rodinné statky po třicetileté válce.

Tvým posláním je znovu vybudovat rodinné podniky poté, co jsme přišli o náš majetek ve východní Evropě. Proto musíš studovat ekonomii a právo. Ekonomii budeš potřebovat, abys mohl postavit na nohy rodinné firmy, a právo proto, že ti chci ještě za svého života svěřit úlohu hlavy našeho státu."

Dnes se v celé Evropě mluví o krizi technického vzdělávání. Lichtenštejnsko je z velké části postaveno na průmyslu. Pociťujete krizi vzdělávacího systému i v Lichtenštejnsku?

Ne, Lichtenštejnsko je podle nedávno zveřejněných výsledků srovnávacích průzkumů, jako je například PISA, na špičce mezinárodního žebříčku a to i díky svému duálnímu systému školství s velmi dobře strukturovaným středním vzděláváním, které vychází z učňovského modelu. Ale určitě se dá ještě leccos zlepšit.

V jistém smyslu je fascinující, že na rozdíl od jiných evropských šlechtických rodin se o té vaší člověk nic nedoví z bulvárních novin. Jak jste toho dosáhl?

Snažíme se pozornosti bulvárních médií maximálně vyhnout a svoji přítomnost v nich omezovat pouze na to, co je nezbytně nutné či účelné.

Takže jste přísný otec a dědeček?

Ne, ale řekl jsem svým dětem, že se musí dobře učit, dobře chovat a vybrat si ke studiu takový obor, který je užitečný a umožní jim podporovat a uživit rodinu. Člověk může být jeden den velmi bohatý a druhý den o všechno přijít.

Ve středověku přišel náš rod o všechen svůj majetek západně a jižně od Dunaje a musel vše vybudovat znovu na základech, které mu zbyly na Moravě. Pak jsme přišli téměř o veškerý majetek za Napoleona a pak ještě po druhé světové válce.

Nakonec mi dovolte ještě jednu otázku týkající se Opavy. Kdyby se vás některý z místních politiků či občanů zeptal, zda byste tady chtěl investovat a pomoci zvelebit někdejší lichtenštejnský kraj, co byste mu řekl?

Pokud by se vláda v Praze rozhodla vrátit nám majetek, který nám byl zjevně neprávem zabaven po druhé světové válce, když faktickou moc převzali komunisté, samozřejmě bychom začali do tohoto regionu opět investovat, jako jsme to dělali v minulosti.

Lichtenštejnsko

..je konstituční monarchií postavenou na demokratických základech se silným vlivem přímé demokracie. Jméno Lichtenštejnsko získal tento stát jako jediný na světě od šlechtického rodu, jehož jméno zase pochází od hradu Lichtenštejn na pokraji Vídeňského lesa v Rakousku.

Hlavou státu je vládnoucí kníže z rodu Liechtensteinů. Lichtenštejnsko má rozlohu 160 km čtverečních a žije v něm 37 tisíc obyvatel, kteří se těší jedné z nejvyšších životních úrovní na světě. Lichtenštejnsko není členem eurozóny. Platí se zde švýcarským frankem. Úředním jazykem je němčina.

Za posledních padesát let prošlo Lichtenštejnské knížectví takovým ekonomickým a kulturním rozvojem, které nemají v západní Evropě srovnání. Za toto krátké období se Lichtenštejnsko rozvinulo ze zemědělské země v jednu z nejprůmyslovějších zemí na světě.

Více než 37 % HDP tvoří špičkový průmysl a strojírenství a řada zdejších firem patří mezi světové značky (Hilti, Hoval, Neutrik, Ivoclar Vivadent, atd.). Okolo 27 % HDP tvoří finanční služby banky a pojišťovny a dalších 28 % HDP tvoří služby.

Kníže bude mít autogramiádu

Dvoudenní návštěva knížete Hanse Adama II. v Opavě je soukromá. Veřejnost se však bude moci s nejbohatším evropským monarchou setkat v pondělí o půl šesté v kostele sv. Václava, kde se bude křtít kniha věnovaná osudům lichtenštejnského rodu u nás.

„Knížete nejprve přivítá krojovaná dvojice chlebem a solí, následně zahraje cimbálová muzika pásmo písní z Opavského Slezska. Pak už přijde na řadu křest knihy. Ta bude také k prodeji, lidé si ji budou moci nechat podepsat," informoval Petr Rotrekl z odboru kultury opavského magistrátu.

Lichtenštejnové patřili mimo jiné mezi významné kulturní mecenáše na Opavsku, proto Hans Adam II. navštíví například Slezské zemské muzeum. Detaily jsou ale tajné.

„Respektujeme přání lichtenštejnského dvora a podrobnosti dalšího programu zveřejňovat nebudeme. Na stránkách a profilech města však budeme publikovat fotky a informace o průběhu návštěvy," doplnil vedoucí oddělení vnějších vztahů a zahraniční spolupráce Jaroslav Machovský.

Střípky z historie knížecí rodiny Lichtenštejnů

>> Prvním písemně doloženým příslušníkem rodu byl Hugo von Petronel, který kolem roku 1130 vybudoval u Mödlingu jižně od Vídně hrad Liechtenstein a začal se po něm nazývat. První zmínka o Lichtenštejnech v Čechách pochází z roku 1249, kdy Jindřich I. dostal od Přemysla Otakara II. darem Mikulov.

>> Postupem času se do vlastnictví rodu dostávaly další významné nemovitosti a vliv rodiny na našem území sílil. Roku 1370 se podařilo Janu I. získat moravské panství Lednice, o dvě století později, v roce 1575, koupil Hartmann II. dolnorakouské panství Feldsberg (současné Valtice) a zdejší tvrz přestavěl na renesanční zámek. Až do roku 1945 pak byly Valtice hlavním sídlem Lichtenštejnů.

>> Z pohledu Čechů byl poněkud neprávem jako kontroverzní postava lichtenštejnského rodu vnímán Karel I., který se podílel z pozice předsedy zvláštního soudu s „rebely" na exekuci 27 českých pánů na pražském Staroměstském náměstí v roce 1621. Karel I. však platil za velmi schopného politika a diplomata a schopného správce majetku, který rozšiřoval. Karel I. také položil základy současných knížecích uměleckých sbírek.

>> Na začátku 19. století se kníže Jan I. zasloužil o přetvoření lednicko-valtického areálu v harmonický stavební a krajinářský komplex o rozloze 283 km, který představuje největší lidskou rukou přeměněné území v Evropě. Od roku 1996 je památkou UNESCO.

>> Před první pozemkovou reformou, která v Československu probíhala v letech 1919 - 1938, měli Lichtenštejnové na území republiky téměř 170 000 hektarů půdy. V rámci první pozemkové reformy jim bylo 60 procent těchto pozemků vyvlastněno. Tehdejší kníže František Josef II. rozhodl roku 1938 o přesídlení rodiny do Vaduzu, což mělo posílit pozici Lichtenštejnska v očekávaném boji o udržení vlastní suverenity vůči Třetí říši.

>> Poválečná československá vláda neobnovila diplomatické vztahy s Lichtenštejnskem. Jako jakési pokračování vyvlastňovacího procesu pak proběhla po druhé světové válce další konfiskace lichtenštejnského majetku na základě tzv. Benešových dekretů. Lichtenštejnská strana však konfiskaci majetku na základě tvrzení československých orgánů o příslušnosti členů lichtenštejnského rodu k německé národnosti nikdy neuznala. Podle ní se František Josef II. k německé národnosti nikdy při sčítání lidu nepřihlásil a ani k tomu neměl žádný důvod.

>> Kvůli dlouhotrvajícím sporům o majetky oba státy neudržovaly až do roku 2009 vzájemné diplomatické vztahy. Diplomatické styky byly mezi oběma státy sice obnoveny, ale otázka nezákonné konfiskace majetku občanů Lichtenštejnska nebyla dosud právně ani politicky dořešena a zůstává dodnes otevřena.

>> Současným vládnoucím lichtenštejnským knížetem je od roku 1989 Hans - Adam II., který má s manželkou Marií, hraběnkou Kinskou z Vchinic a Tetova, tři syny a dceru. Následníkem trůnu je korunní princ Alois (*1968).