V závěru pracovního týdne se velmi diskutovalo o tom, zda prodloužit nouzový stav. Mnozí se již těšili, že z nejhoršího jsme venku.

Dá se říct, že už máme vyhráno? Na to jsme se zeptáli člena krizového štábu Moravskoslezského kraje a ředitele HZS MSK Vladimíra Vlčka.
„Zdaleka ne, s návratem do úplně normálního stavu ještě tak brzy nepočítejme. Ale zároveň neprodloužení nouzového stavu, kdy se využívá pouze jediné argumentace, že skončí centrální distribuce ochranných pomůcek, které potom už nebude možné objednávat rychlou cestou, ale prostřednictvím veřejných zakázek, je krátkozraké. Pro občany samotný nouzový stav zásadní důsledek nemá, rozhodující je, která omezení a restrikce budou i nadále platit. Jsem zastáncem prodloužení nouzového stavu, tento totiž skýtá jasnou právní oporu pro aplikaci krizových opatření a reakci na stav v případě, že se situace najednou zhorší.“

Koronavirus - Ilustrační foto
PŘEHLEDNĚ: Vláda uvolnila pravidla. Změny se týkají roušek, dětí i pendlerů

Jak se stavíte k výrokům, že z koronavirové pandemie se dělá zbytečný humbuk, že jde o určitou obdobu chřipky, se kterou si už vcelku umíme poradit?
„Je pravda, že pokud jde o smrtnost účinkem koronaviru, jsme mezi zeměmi, jež na počet obyvatel vykazují nejnižší čísla. Znamená to, že nastoupený trend v boji s virem byl správný, i když mohl být uplatněn dříve. Chápu, že restrikce a omezení jsou pro spoustu lidí komplikovaná, ale jsme v situaci, kterou nejde porovnávat s každoroční epidemií chřipky. O onemocnění Covid-19 víme stále velmi málo, chybí nám detailnější informace o chování tohoto viru i vakcína. Například u chřipky jde nemocnost rapidně dolů při vyšších venkovních teplotách, u koronaviru to takto jednoznačně neplatí, predikace je proto obtížná. A musíme počítat i s tím, že může přijít druhá vlna, jako například v Japonsku nebo Jižní Koreji. Takže obava, že by se koronavirus mohl vrátit na podzim či v zimě, je oprávněná, neboť zároveň nevíme, zda do této doby již bude nalezena vakcína.“

Snímky při cestě do parku v Polsku.
Češi a Poláci se spolu potřebují. Ani koronavirus je nerozdělí, říká hoteliér

To, že si v nelehkém boji s koronavirovou krizí vedeme dobře, je zásluha obětavosti lékařů, zdravotnického personálu, armády, policie, hasičů, dobrovolníků a mnoha dalších institucí i jednotlivců. A také kvalitního Integrovaného záchranného systému.
„Naší výhodou oproti jiným státům je skutečnost, že IZS je upraven legislativně a je realizován a prověřován v každodenní praxi a v úzké spolupráci všech složek bez ohledu na interpersonální vztahy. Základní principy a atributy jsou správně nastaveny, což je základem pro zdolávání krizových situací a zároveň nástrojem, který mají v ruce nejen starostové obcí a hejtmani, ale také jednotliví ministři. Systém, jenž se začal budovat od počátku 90. let, je připravován na celou škálu mimořádných událostí. Nicméně pandemie tohoto typu koronaviru je určité novum. Může se zdát, že některé záležitosti, především materiální základna, byla podceněna, ale nejde vše svalovat například na pochybení Správy státních hmotných rezerv. Ta se řídí tím, co si objednají jednotlivé rezorty. Ministerstvo vnitra a tedy i my hasiči jsme měli ochranných prostředků dostatek, lékaři a zdravotnici však nikoli. Až pomine první vlna pandemie, je potřeba vše vyhodnotit a říct si, co je třeba udělat pro to, aby stát, kraje i obce byly v budoucnu připraveny lépe. Každá krizová situace totiž odhalí nedostatky, třeba i v informační oblasti, kde rovněž nebylo vše optimální, a to i mezi jednotlivými orgány státní správy.“

Na snímku Vladimír Vlček, krajský ředitel HZS.
Šéf moravskoslezských hasičů Vladimír Vlček: Buďme trpěliví a disciplinovaní

V tomto kontextu se nabízí otázka na souvislost s povodněmi, které postihly naši republiku v roce 1997…
„Na takovýto rozsah živelné katastrofy jsme nebyli připraveni především technicky, chyběly nám prostředky určené k záchraně osob z vodní hladiny nebo i k realizaci mobilních opatření – protipovodňových hrází. V té době se ukázalo, že IZS, jeho organizace i struktura se potřebují dostat na vyšší úroveň, což vedlo k přijetí potřebné legislativy. Dnes jsme už úplně jinde, můžeme využívat nové IT technologie, které výrazně zjednoduší komunikaci a přenos dat. Takže z pohledu aplikace opatření po povodních lze i po této pandemii lépe připravit zdravotnická zařízení z hlediska technického zabezpečení lůžek s kyslíkem a ventilátory, navýšení počtu ochranných prostředků i příslušné alokace finančních prostředků na zvládání takovéto krize.“

Velíte Hasičskému záchrannému sboru, jste členem krizového štábu kraje. Je i na těchto místech vidět, že situace už není tak hrozivá, jako na začátku března?
„Myslíte, jestli jsme my, hasiči ve větším klidu? V rámci IZS zabezpečujeme činnosti, do kterých jsme zapojeni permanentně. Každodenně se věnujeme repatriacím, naši občané se stále vracejí ze zahraničí, my zabezpečujeme jejich odvoz domů a našima rukama jich prošlo na 400. Zajišťujeme dodávky ochranných prostředků z centra na krajský úřad, v našich prostorách je centrální sklad, materiál z něj podle pokynů kraje rozvážíme i za pomocí dobrovolných hasičů z Radvanic na příslušná distribuční místa v rámci kraje. Ale samozřejmě musíme dělat i svoji každodenní práci, mimo jiné jsme na prahu silné sezóny lesních požárů…“

Alzheimercentrum v Ostravě-Vítkovicích.
V Alzheimercentru Ostrava se nakazili tři vojáci koronavirem

A funkce týmu HZS v krizovém štábu?
„Zabezpečujeme činnost stálé pracovní skupiny krizové štábu kraje, denně se na tom podílí sedm lidí, zpracovávají hlášení pro Ministerstvo vnitra, informace o kapacitě volných lůžek v nemocnicích, ventilátorech, připravují denní hlášení pro krizový štáb – nakolik jsou vytížena odběrová místa a laboratoře, zprávy o testování v sociálních ústavech, nejrůznější analýzy, statistiky, ale i predikce dalšího vývoje. Je toho ještě více a předpokládáme, že náš tým ve spolupráci s dalšími odborníky bude mít co dělat i poté, až pandemie odezní.“

Všichni si přejeme, aby to bylo co nejrychleji, ale…
„Bude záležet i na tom, jak zodpovědně se každý z nás bude chovat. Statistiky z našeho kraje jsou jednoznačné – máme zhruba 75 procent lidí nakažených prostřednictvím komunitního přenosu. O to důležitější tedy je tzv. bariérový přístup a přísné dodržování daných zásad stanovených epidemiology. Pevně věřím, že většina z nás se snaží zásady dodržovat, a to mi dává naději i přesvědčení, že vše zdárně zvládneme.“