Nejen o tom si Deník otevřeně povídal s náměstkem primátora Ostravy Zbyňkem Pražákem v rámci jeho resortů ze sociální sféry a prevence kriminality. Tady je první část rozhovoru, v té druhé se pak Deník v následujících dnech zaměří především na otázku zdravotnictví.

Jak je Ostrava připravena na otázku stárnutí obyvatelstva?
Skutečnost je taková, že v Ostravě – stejně jako v mnoha dalších velkých evropských městech – obyvatelstvo stárne. Důvody jsou jasné, kvalitnější lékařská péče, menší fyzická pracovní zátěž, moderní technické vymoženosti apod. V Ostravě se podle posledních údajů průměrný věk pohybuje okolo 43 let, obdobně jako v samotném Moravskoslezském kraji, a o něco výš, než je celonárodní průměr. Je třeba se připravit na to, že se stárnutím obyvatel je také spojena i nutnost zajištění potřebné sociální péče, což je pro nás jedna z priorit.

Je to jen o tom připravit jim ubytování na stáří, nebo řešíte celkově přizpůsobení života ve městě pro starší lidi?
Je to samozřejmě o roli a fungování města obecně. Do mé gesce spadá sociální oblast, s čímž primárně souvisí zajištění dostatečných kapacit v domovech pro seniory a zajištění kvalitních terénních služeb. Ale je třeba se také zaměřit na rozšíření nabídky vhodných bezbariérových bytů pro starší obyvatele a na bezbariérovost všude, kde to je možné, samozřejmě včetně městské hromadné dopravy.

Náměstkyně primátora Andrea Hoffmannová při focení pro Deník, prosinec 2022.
Škola hrou? Náměstkyně chystá v Ostravě revoluci. Matematiku naučí herci

Ano, s přibývajícími seniory Ostrava řeší právě nedostatek míst v domovech. Otevřel se domov v Antošovicích, připravují se Hulváky, rekonstruuje se Korýtko. Bude po těchto investicích kapacita v domovech už optimální?
Po dokončení rekonstrukce domova Korýtko budeme mít i s domovem v Antošovicích, jehož zřizovatelem je na rozdíl od osmi „městských“ domovů obvod Slezská Ostrava, přibližně 1600 lůžek. Dalších 500 lůžek je ve 13 nestátních zařízeních, jako např. Charita Ostrava, Armády spády a dalších. Kapacita, s níž tedy můžeme počítat, je zhruba 2100 lůžek. Je to sice k počtu obyvatel víc než v mnoha jiných městech, ale rozhodně ne dostačující.

Kolik by jich bylo potřeba?
Zastupitelstvo města schválilo v závěru loňského roku komunitní plán na období 2023 až 2026, který zahrnuje veškeré požadavky na vytvoření optimální sítě sociálních služeb na území města, a jedním z nich je vytvoření dalších kapacit i v domovech pro seniory. Optimální stav ke stávajícímu počtu obyvatel města by měl být 2500 lůžek. Máme reálnou ambici tento stav naplnit. Dlouho připravovaný domov na hulváckém kopci bude mít sto lůžek a dalších 300 míst by mohly pokrýt jednak připravované privátní projekty a své kapacity plánují rozšířit i nestátní neziskové organizace. Do zhruba pěti let bychom se tedy na požadovanou kapacitu 2500 lůžek mohli dostat. Má to však jedno velké ale.

Jaké?
Tato kapacita určitě nebude pokrývat potřeby do budoucna. Již dnes v domovech převažují uživatelé, jejichž zdravotní stav vyžaduje kontinuální péči. V mnoha moderních zemích, např. Švýcarsku, Norsku, Belgii a dalších, se velmi intenzivně zabývají stárnutím obyvatel a jejich aktivity se koncentrují na vytváření podmínek, aby lidé i ve svém stáří, optimálně až do konce života, mohli s pomocí terénních služeb setrvat ve svém domácím prostředí. Nezbytností je však dostatečný počet malometrážních, vhodně technicky vybavených a plně bezbariérových bytů. Jsem přesvědčen, že zajistit terénní služby by nemusel být až tak velký problém, avšak samotných bytů tohoto charakteru je zde absolutní nedostatek. Podle analýz by měly být k dispozici nejméně dva takové byty na sto obyvatel. V Ostravě dnes žije, včetně cizinců, okolo 300 tisíc obyvatel, mělo by zde tedy být k dispozici přibližně šest tisíc takových bytů.

A kolik jich ve skutečnosti je?
Předpokládáme-li, že byty v domech s pečovatelskou službou, kterých je zde něco přes tisíc, by měly splňovat tato kritéria, jsme i s podobnými byty v komerční sféře stěží na počtu do 2000 bytů. Minimálně 4000 malometrážních bezbariérových bytů nám tedy schází. Není to pouze o případných investicích ze strany města, hovořil jsem o tom např. i se zástupci společnosti Heimstaden, kteří také projevili zájem tento deficit snižovat. Navíc mnoho z těch, kteří by uvítali možnost přestěhovat se do těchto bytů, bydlí dosud ve větších bytech, které by mohli uvolnit pro mladé rodiny, čímž by se zlepšila i situace na trhu s byty. Pokud bychom zde měli 2500 míst v domovech pro seniory a 6000 bytů tohoto charakteru, mohl bych s klidným srdcem říci, že Ostrava je ve vztahu k seniorům minimálně na dalších 20 let „ve zlatě“. Přesto, v porovnání s našimi jinými velkými městy, je možno ve vší pokoře konstatovat, že už dnes je na tom Ostrava zřejmě nejlépe.

Karel Malík, náměstek primátora, při focení pro Deník, listopad 2022, Ostrava.
„Energetický“ náměstek ostravského primátora Karel Malík: Problémy už nečekám

Jaká je nyní v Ostravě průměrná čekací doba na přijetí do domova pro seniory?
S ohledem na jednotlivé domovy se doba různí, v průměru se tak čeká na umístění půl roku až rok.

V některých domovech jsem slyšel, že žádosti o umístění do domova s ročním a delším předstihem nemají smysl, že je stačí podat v řádu několika měsíců. Jak to tedy je?
Neexistují pořadníky. To je klíčové říci, protože mnozí si to neuvědomují. Existuje pouze seznam zájemců. Každý z domovů si jej vede a posuzuje všechny souvislosti a zejména zdravotní stav daného člověka. Dnes je v evidenci asi 1500 žádostí o umístění do domova pro seniory.

Unikátních žádostí, tedy od 1500 lidí, anebo zdvojených nebo i ztrojených žádostí napříč domovy?
Je to přibližný počet unikátních žadatelů, kteří do některých z domovů svou žádost podali. Mnozí tak ale činí i preventivně. Jsou lidé, kteří si podají žádost o umístění do domova pro seniory i ve třech domovech, aniž by to v tu chvíli pro ně bylo aktuální. Poté, co obdrží informaci, že se nějaké místo uvolnilo, jej třeba odmítnou s tím, že ho ještě nepotřebují. Naopak může nastat situace, kdy náhle zemře někdo, kdo jako jediný pečuje o bezmocného člověka. Taková situace se pak logicky musí řešit okamžitě v řádu hodin. Statistické údaje uvádějí, že v důsledku přirozeného úmrtí odchází ročně přibližně 1/3 uživatelů, což v našich osmi městských domovech pro seniory představuje okolo 500 osob. Je třeba říct, že zde nemáme pražské čekací doby, kde se na umístění čeká skutečně mnoho let. Za zázrak tam údajně považují umístění do domova pro seniory v horizontu tří let.

Jak byste srovnal péči v domovech v minulosti a dnes?
To je, k mé velké radosti, absolutně nesrovnatelné. Pamatuji na dobu ještě v roce 1990, kdy v tehdejších domovech důchodců byly pokoje i pro šest lidí. Při vstupu bylo nutno zatajit dech, aby vás to neporazilo. To se podařilo radikálně změnit. Dnes máme skutečně jen několik čtyřlůžkových pokojů pro klienty, kteří to neregistrují, jinak převažují jednolůžkové pokoje (525) a dvoulůžkové pokoje (385). A hlavně, opravdu to tam už všude voní. Málokdo si přitom uvědomuje, že měsíční náklady na jednoho seniora v domově důchodců se dnes pohybují okolo 45 tisíc korun. To jsou poměrně značné náklady, na nichž se vedle samotného uživatele (asi do 15 tisíc korun) velkou měrou podílí stát i rozpočet města.

Zuzana Bajgarová - náměstkyně primátora, 18. listopad 2022, Ostrava.
O sledovaných investicích v Ostravě s náměstkyní primátora Zuzanou Bajgarovou

Pojďme k dalšímu ranku – bezpečnosti. Situace se postupně lepší, přesto se stále najdou místa, která nejsou bezpečná, a lidé, kteří se ve svém městě někam bojí jít. Dělá Ostrava v otázce prevence a potírání kriminality dost?
Nevím, jestli děláme dost, ale snažíme se dělat maximum možného. Pocit bezpečí je vždy významným kritériem při rozhodování o místě, kde chci žít. Přitom pojem „bezpečí“ má mnoho podob. Není to jen o tom vlastním fyzickém bezpečí, o kterém hovoříte, tedy bezpečné parky, ulice, čtvrti, je to i otázka toho, jak ty ulice vypadají, jaká tam je dopravní situace apod. Naší ambicí je proto např. i odstraňování „vředů města“, což jsou vedle různých nebezpečných zarostlých zákoutí i hyzdící neudržované stavby, často využívané nepřizpůsobivými osobami. Pod pojem bezpečí spadá ale i to, jaké životní prostředí nás obklopuje – aby bylo pokud možno čisté a zdravé. Nicméně k vašemu dotazu – v září loňského roku zastupitelstvo města schválilo strategii prevence kriminality pro léta 2023 až 2027, která zahrnuje spoustu opatření.

Například?
Rozšíření kamerového systému, práce s dětmi, výchova ve školách nebo bezpečí kolem nich. Souvisí to i s drogovou problematikou, se snahou ochránit především nejmladší generace od vlivu drog. Ročně na tyto programy vyčleňujeme řádově desítky milionů korun a řekl bych, že poměrně efektivně. Nemohu samozřejmě tvrdit, že jsme naprosto bezpečným městem, jistě je co zlepšovat, ale ve srovnání s ostatními velkými městy v průměru nijak nevybočujeme.

Máte i tady k dispozici nějaký žebříček? A jak je to zde s bezdomovectvím?
V současnosti je Ostrava třetím nejrizikovějším městem s ohledem na index kriminality, nezaměstnanosti a vyplácených dávek. Bezdomovectví je fenomén, který se zde objevil v 90. letech minulého století, zasáhl především větší města a samozřejmě neminul ani Ostravu. O důvodech by se dalo dlouze hovořit. Dnes žije v Ostravě přibližně 800 lidí bez domova, z toho asi 500 v nízkoprahových zařízeních nestátních organizací (Charita, Armáda spásy, Diakonie apod.). Přibližně 300 jich je skutečně na ulici a bohužel mnozí to už přijali jako životní styl. Odborníci říkají, že pokud člověk žije tři měsíce na ulici s „kamarádským zázemím“ a zjistí, že se nemusí de facto kromě zajištění stravy o nic starat, jen obtížně bude chtít situaci změnit. Ale pro všechny tyto lidi zajišťujeme zimní program a je možno konstatovat, že v Ostravě nemusí být jediný člověk bez domova, který by v některém z nestátních zařízení nenalezl teplé zázemí, kde se může i umýt a kde se o něj postarají, aby venku netrpěl zimou. Na řešení problému bezdomovectví vynakládáme z rozpočtu města ročně okolo dvaceti milionů korun, což nejsou zanedbatelné částky.

Když jsme se bavili o pocitově ne zcela bezpečných místech, která tři byste jmenoval jako první?
Budou to zřejmě některá místa z vyloučených lokalit, kterých je ve městě 13 a žije v nich přibližně 7500 obyvatel. Pokud bych měl být konkrétní, pak např. oblast zadního Přívozu, některé lokality ve Slezské Ostravě a ve Vítkovicích. Zde je třeba se vyvarovat pobytu na neosvětlených místech, lokalit s malou frekvencí lidí, či s větší koncentrací nepřizpůsobivých osob. Co se týče vyloučených lokalit, uplatňujeme zde taková opatření, která se koncentrují převážně na práci s dětmi, se snahou je motivovat k tomu, aby změnily svůj způsob života a hierarchii svých životních hodnot. To souvisí především s otázkou vzdělávání dětí, poskytováním možností ke sportování, trávení volného času apod.

MHD v Ostravě. Ilustrační foto.
Dopravní náměstek Dohnal: Ostrava musí dotovat DPO, byť by to stálo dvě miliardy

Velmi často se mluví také o ubytovnách, naposledy před několika dny v souvislosti se zásahem policie a úmrtím. Co s nimi?
V Ostravě máme v devíti městských obvodech 24 ubytoven. U patnácti z nich, kde žije přibližně 1500 osob, z toho několik stovek dětí, je nutná sociální práce, u devíti z nich pak přímo intenzivního charakteru. Je to realita, kterou je i díky stávající legislativě obtížné řešit. Naše snaha je koncentrována právě na rodiny s dětmi, kdy se je snažíme vytrhnout z tohoto prostředí a v rámci programu sociálního bydlení jim s pomocí městských obvodů, ale např. i společností Haimstaden nabídnout byt, a tím také šanci, aby se začlenily do normálního života.

V posledních letech začínají být nešvarem také poflakující se hloučky puberťáků, vesměs kolem nákupních center nebo přímo v nich. Což řadu lidí rovněž dráždí. Co s tím?
Je to složité (povzdechne si). Nemá cenu si něco nalhávat. Je to fenomén současné doby ovládané mobily, sociálními sítěmi, záplavou reklam a falešnými idoly, které tito mladí lidé touží napodobit. To většinou nejsou děti ze sociálně slabších skupin, jsou to vesměs teenageři a školáci, kteří se prostě nudí. Když jsem byl v jejich věku, přišel jsem ze školy, a pokud nebyly nějaké povinnosti, školní taška šla do kouta a já byl na fotbalovém hřišti. Způsob života byl tehdy pro děti daleko aktivnější. Odborníci pracující s narkomany tvrdí, že právě nízká aktivita a nuda je živné prostředí pro experimentování s drogami. To vše ale souvisí s výchovou, se zájmem rodičů, motivací k smysluplnému trávení volného času. Je daleko jednodušší dát dětem mobil, počítač, případně i peníze a nechat je žít nekontrolovatelně v jejich mnohdy virtuálním světě bez řádu a návyků, než si s nimi povídat, nebo jet s nimi o víkendu na výlet. Proto se také soustředíme na programy podporující rodinnou politiku, sportovní a volnočasové aktivity, na něž jsou z městského rozpočtu vynakládány desítky milionů korun. V rámci nabídky existuje skutečně řada možností, jde pouze o to, zda je tito mladí lidé, o nichž hovoříte, chtějí využít. Obecně platí, že dobro můžete nabídnout, ale nedá se vnutit.