Žurnalistka, reportérka, zástupkyně šéfredaktora, moderátorka, rozhlasová publicistka…

Povídat si s novinářkou o novinařině bylo pro mě tak trochu zvláštní. Na druhé straně mě pohled kolegyně na společnou práci a život vůbec zajímal. Potkaly jsme se ve stánku Deníku na ostravském Olympijském festivalu, kde byla pro kolemjdoucí doslova tahákem. Pavlína Wolfová. I přes stále trvající zimu v celém areálu zůstávala usměvavá, pohotová, výřečná, vtipná… A mrazuodolná…

Proč jste se pro práci novinářky rozhodla? Přece jen vás v dětství formovalo umělecké prostředí…

Vždycky jsem milovala čtení a později psaní. Měla jsem skvělou učitelku češtiny na gymnáziu, podporovala mě. Chtěla jsem psát literaturu, fakt je ten, že ze mě je novinářka a literatura zatím v nedohlednu. Mám ráda hodiny, kdy si můžu psát. Poznám, kdy mi to jde, kdy to drhne, a hrozně si to užívám.

Nezatoužila jste v průběhu let zkusit po vzoru maminky či otce zpívat?

Kdysi. Jako každá holčička. A ne po vzoru maminky, ale Tiny Turner.

Co vás na novinařině baví, a co naopak nebaví?

Mně na ní donedávna, než mě snad dočasně přestala bavit jako taková, nevadilo nic. Vždycky jen odfláknutá novinařina, takzvaná stolařina, ta mi vždycky vadila. Dneska se takové jako čtenářka programově vyhýbám.

Mohla byste regulérně slavit Den tisku, rozhlasu a televize, protože jste ve své kariéře prošla všemi médii. Které z nich vám učarovalo nejvíce?

Teď, když se u sousedů popravují novináři, by měly ty Dny tisku, rozhlasu a televize slavit všichni a přemýšlet o podstatě žurnalistiky, důvodu její existence a nutnosti zachování svobody slova. To nejsou řeči, je to fakt, je to důležité a něco strašně nepěkného se právě děje. Na Slovensku jsem začala kariéru v médiích jako zpravodajka České televize v čase rozdělení státu. Byla to divoká doba, ale to, co nyní sleduju, ty časy daleko překonává. Je to nepředstavitelné, šokující,děsivé a nepřijatelné. Co se týče otázky učarování typem média, pak odpovídám, že je mám ráda všechny. Největší veřejný kredit mi asi přinesla televize, největší trému jsem zažila v rádiu a nejradši ze všeho na světě píšu.

Jaké vlastnosti by podle vás měl mít správný žurnalista? Co by měl všechno ovládat? Na co nesmí zapomínat?

Hlavně by měl být zvídavý. A zvědavý. Umět se zeptat a umět poslouchat. A dívat se a být poctivý. Mít pokoru a sebekontrolu, všechno ověřovat a ctít odpovědnost ke čtenáři i k tomu, o kom píše. To je fér. A měl by pěstovat a neustále procvičovat rozpoznávání pravdy od lži a nikdy v tom nepolevit. Nesmí zapomínat, že dělat noviny je služba.

PŘEDCHOZÍ
1/3
DALŠÍ