Lze vůbec rozhovor s vámi začít jinak, než zmínkou o tom, že do příštích voleb půjdete s bilancí 28 let v čele Lhotky?
Je to tak, letos budu ve funkci už 27 let, nepřerušeně od listopadu 1994, tedy sedmé volební období. Kdyby mě to ale nebavilo, už bych se na to vybodl. Nechci, ať to vyzní jako samochvála, ale myslím, že za ty roky se mám za čím ohlédnout. Lhotka je úplně jiná, než byla kdysi. Když jsem nastupoval, bylo nás 956, dnes nás je 1400. Sportoviště, plynofikace, kanalizace, komunikace, vše se udělalo. Jak dnes obvody lamentují, že nemají kanalizaci, a ty šťastnější ji staví, my už máme vše za sebou.

Jak to, že se vám vše podařilo dřív než jiným? Obvody mnohdy lamentují, že o kanalizaci bojují marně i desítky let…
Byli jsme připraveni a měli hotové projekty, když se naskytla šance. Na plynofikaci byly vypsané dotace od státu a město je dělilo obvodům, které byly připravené. A při jednom, když bylo vše rozkopané, se udělala i kanalizace. Přiznám se, že jsem zažil spoustu proplakaných nocí. Za garnitury Balabána, Tošenovského a spol. to byla pro Lhotku nejlepší doba, nastal její největší rozmach. Jak se říká – vyhodí vás dveřmi, vlezete oknem. Neseděl jsem na úřadu na zadku, ale běhal a lobboval. Ale chcete-li být úspěšný, dnes je to stejné.

Jakýsi předvoj Lhotka znamenala i při snaze postavit sportovní halu, které rostou jinde po městě jako houby po dešti až v těchto letech…
Podařilo se získat finance, proto jsme byli jedni z prvních. Nyní následují Nová Bělá, Třebovice, Krásné Pole a další. Někteří nám vyčítají – věřím, že v dobrém –, jak je možné, že Lhotka má všechno. To víte, člověk se stará. Když se nestará, tak nemá. Asi tolik.

A jak dlouho se ještě chcete o Lhotku starat? Zlomíte třicítku?
Musím se přiznat, že někdy už mě to nebaví. Možná je to i dobou, která teď není lehká. Příští rok bych už možná i skončil, ale je spousta lidí, kteří mě stále přesvědčují, abych to ještě čtyři roky vydržel. Neříkám ale jistě, že zavřu vrátka a skončím. Bude záležet i na mém zdraví a dalších věcech. Například mě ještě štve místní statek při vjezdu do Lhotky, který není zprivatizovaný a dokončený.

Jaké s ním máte záměry?
Chtěl bych, aby jej získalo město. Ale ještě minimálně rok potrvá, než půjde do privatizace. Udělám vše pro to, aby coby svěřený majetek zůstal Lhotce a do budoucna se na jeho místě dalo vystavět nějaké centrum nebo byty. Nechci, aby jej získali nějací šmelináři a zůstal tady takto zakonzervovaný napořád. Lhotka je atraktivní místo se spoustou prima lidí, VIP adresa Ostravy, jak se říká. Jsme vesnice deset minut od centra, která má všechno.

Co ještě plánujete pro Lhotku vybudovat?
Máme takový dluh vůči nejmenší generaci. Vyjma několika prolézaček u hřiště nebo u školy nemáme žádný ucelený dětský areál. Nyní už se zpracovává projektová dokumentace na dětské hřiště vedle tenisových kurtů, kde je relativně velký prostor. Mladých tady bydlí hodně a finance jsou, proto jim postavíme hřiště pro děti. Investice velkého rázu už ve Lhotce proběhly, není už moc kam růst, ale hlavně říkám: všeho s mírou. Lidé, kteří se tady přistěhovali, říkají, že už nepotřebují nikam jezdit. Ale stavět tady například kulturní dům nemá smysl, na to není Lhotka stavěná.

Spolky o něj neprojevují zájem?
Ve Lhotce není moc velký zájem o spolkový život. Vlastně máme jen dva obecní spolky a SK Lhotka. Nemáme hasiče, kteří skončili v 90. letech, nebo jiné spolky jako třeba ve vedlejších Petřkovicích. Proto ani není potřeba kulturáku, který by bylo nutné udržovat. Dříve to byl problém, to ano. Než se postavila hala, třicet let se ve Lhotce nekonal žádný ples. Dnes se konají ve sportovní hale. Navíc od loňského roku, kdy musela být sportovní hala uzavřená a nevybírá se nájem, máme v rozpočtu propad 300 tisíc korun. Vyžití ve Lhotce je bohaté i bez kulturního domu.