„Pro našince je to mrtvý konflikt, o němž se už nemluví. Ale na východě Ukrajiny stále bojují proti jejím ozbrojeným silám proruští separatisté. Na většině cest odpálené nebo podminované mosty. Jezdí se takřka jen ,polňačkami' s ozbrojeným doprovodem," popisovala vedoucí Střediska humanitární pomoci a rozvojové spolupráce Diecézní charity ostravsko-opavské.

Tu na humanitární misi doprovázeli tři kněží tamní řeckokatolické církve a dobrovolníci. „Díky solidaritě českých dárců jsme odvezli 180 velkých krabic po patnácti šestnácti kilogramech jídla a stejný počet krabic se čtyřmi pěti kilogramy hygienických potřeb," uvedla Mechová.

Podle ní se vše pořizovalo na Ukrajině. Podpořila se tak místní ekonomika a dala se tak možnost vydělat si i několika lidem bez práce.

„Západ této země válku příliš nepociťuje, ale po dvou dnech jízdy na východ je zřejmá a přítomná na každém kroku. Zůstávali jsme jen na ukrajinské straně. Na tu druhou bychom se živí nemuseli dostat," líčila Mechová. Obavy podle svých slov pociťovala jen při cestě do Doněcka. Když už byla na místě, dodali jí odvahu zdejší usedlíci a také docela mladí kluci bránící svou vlast.

JEN KAPKA V MOŘI

„Dobrovolnické bataliony jsou u Ukrajinců až na výjimky zrušené, všichni patří do armády. Bez její ochrany bychom nemohli pomoc rozvážet," podotkla Veronika Mechová. Ta v bojové zóně na přelomu dubna a května strávila s kněžími, vojáky i obyčejnými lidmi tři dny. Byla v Avdijivce, Kamjance či Šachtě Butivce. A všude měli místní radost, že si na ně někdo, a navíc ještě z Česka, vzpomněl.

„Je jasné, že 180 balíky nikoho nespasíme. Naše hmotná zásilka byla jen kapkou v moři, zato větší sílu měla pomoc psychologická," doplnila Veronika Mechová, která poznala Ukrajinu za studií na olomoucké teologické fakultě. Byla to podle ní „láska na první pohled".

Kromě humanitárních misí začala do této země jezdit pomáhat seniorům, dětem i chudým. O ukrajinské situaci napsala také knihu.