Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů zároveň upozorňuje, že mnohé firmy mají tak složitou technologii výroby, že kdyby se zastavil chod celé firmy, lidé do své práce už nikdy nemusejí znovu přijít a ekonomika se zhroutí.

Proto podle něj musí zasáhnout stát. „Nyní odhadujeme pokles HDP o pět až osm procent při očekávané tříměsíční krizi, což je více než před lety v době velké finanční krize. O práci by tak celorepublikově mohlo přijít asi 400 až 450 tisíc lidí,“ soudí Středula.

ON-LINE situaci v ČR a ve světě SLEDUJTE S NÁMI ZDE

Jak by se podle vás měly v současné chvíli zachovat velké průmyslové podniky se stovkami až tisíci zaměstnanci v našem regionu, které mnohdy využívají i zahraniční sílu? Pokračovat ve výrobě, dokud to půjde, minimalizovat stav a zavádět všemožná bezpečnostní opatření, nebo v duchu hesla „safety first“ zvážit dočasné zavření svých závodů?
Situace je velmi vážná a neexistuje na to jednoznačná odpověď. Strach, který je mezi zaměstnanci a občany, je velký. Je zcela logické, že uzavření na krátký časový úsek a zamezení šíření viru je z epidemiologického hlediska lepší, než pokračovat dál ve výrobě.
Druhý pohled na věc samozřejmě je ten, že firma vyrábí, je schopna produkovat, má odběratele a může ekonomiku sanovat. Pak má firma prostředky na mzdy, které se jako koloběh spotřebovávají v potravinách a dalších obchodech, ve službách, všude tam, kde lidé utrácejí. Tyto pohledy se však vzájemně i vylučují.

Což nás vrací na počátek těchto úvah…
Může nastat představa firem, že mezi sebou nemáme žádný vir, budeme tedy vydělávat. A že se bojí zaměstnanci? To je jedno. Toto je však jeden z nejhorších scénářů, který, doufám, nikde nenastane, a pokud ano, tak v jednotkách případů. Mnohdy se jedná o subjekty, které mají tak složitou technologii, že pokud se zastaví celá firma, lidé už do práce nikdy nemusejí přijít. Je třeba oba pohledy důsledně vyvážit a zajistit, aby se zaměstnanci nemohli za žádnou cenu nakazit. To je ale problém, protože dostatečná ochrana chybí. Mnohdy ji nemají ani ti, kteří jsou součástí kritické infrastruktury. Je třeba poměřovat to na lékarnických vahách.

Mohou na pracovištích vznikat i konfliktní situace?
Proto je neméně důležitá schopnost komunikace, někteří jsou zkrátka neomalení. Zaměstnanec řekne, že nemá ochranné prostředky, a někdo se na něj za to obrátí, co si o sobě myslí. Pokud mu však zaměstnavatel nedal ochranné prostředky, jaké má mít, má zaměstnanec pravdu a může práci odmítnout. To se ovšem nevztahuje na prodavače, protože oni to jako součást práce nemají, to samé u řidičů městské a příměstské dopravy či u řidičů kamionů. Společnost je na rozhraní, ani jedno rozhodnutí není tím správným, a proto je třeba komunikovat. Nikdo nevíme, co bude dál. Kdo pracuje v nelehkých podmínkách a je důvodně ohrožen, je potřeba, aby se patřičně ocenila jeho ochota a nasazení.

Největší firmou z regionu, která k uzavření podniku na čtrnáct dní přistoupila, je nošovická automobilka Hyundai. Co tato odstávka může znamenat pro automobilku samotnou a její zaměstnance ve střednědobé budoucnosti?
V této chvíli je otázka, jak celý řetězec dopadne. Jedna věc je automobilka, která má silného vlastníka, je všude ve světě a může se vykrývat. Druhá věc a velký problém však je, že po čtrnácti dnech zůstanou zavřené autosalony, ve kterých se mají automobily prodávat. Po odeznění pandemie tak přijdou lidé do práce, ale nebudou zakázkové listy, protože spotřebitelé rázem nebudou považovat náklady na nové auto jako nezbytný výdaj. Vláda proto musí přijít s obrovskou injekcí, která bude sanovat platy a veškeré náklady. Subdodavatelé automobilky jsou ve všech myslitelných oblastech, které tím budou více či méně poškozeny.

Souhlasíte s postupem, který přijala huť Liberty Ostrava? Tedy pokračovat ve výrobě po nákaze jejího zaměstnance, avšak na soukromé akci v době, kdy už nechodil do práce? Mnozí zaměstnanci navzdory tomu mají strach…
Jako zaměstnanci do práce jít musíme, pokud nám zaměstnavatel nedá úlevu, jinak se dopustíme přestupku ve vztahu k zákoníku práce a může to mít pro nás fatální následky. Liberty je navíc jednou z firem, jejíž část dodává pro Ostravu teplo. Stejně tak vyhasnutí vysoké pece může znamenat, že už nebude nikdy spuštěna, protože náklady na spuštění se odhadují na dvě miliardy korun. Kdyby nyní vypadl ze hry koks, je otázkou, co vůbec bude v zimě. Proto je důležitá komunikace a maximální opatření na ochranu zaměstnanců.

Jestliže by se tedy v Liberty nedejbože objevil, stejně jako v automobilce Hyundai, na pracovišti koronavirus, některé provozy už se nemusejí nikdy znovu rozjet?
To se reálně může stát, proto se musíme důsledně bavit o ochraně zaměstnanců, vytvářet bariéry a další opatření, která z posledních dní známe. Kdyby se stalo, že někdo onemocní, doufám, že se nenajde nikdo takový, kdo by spekuloval, že by šel do práce.

Jaká je nyní během nákazy role odborářů? Změnili se spíše na „zdravotní ochránce“ zaměstnanců, nebo se na jejich pozici nic zásadního nemění?
Když vypukla před dvanácti lety finanční krize, tak jsme také museli upřednostnit taková opatření, aby firmy mohly fungovat. Snažíme se poukázat na to, co se ve společnosti děje a co je před námi. Nyní odhadujeme pokles HDP o pět až osm procent při očekávané tříměsíční krizi, což je více než v době velké finanční krize. O práci by tak celorepublikově mohlo přijít asi 400 až 450 tisíc lidí.

Lze v České republice, potažmo v moravskoslezském regionu, po zklidnění světové pandemie očekávat zásadnější nárůst nezaměstnanosti?
Bude hodně záležet, jak dlouho bude virová situace trvat. Myslíme si, že nezaměstnanost bude spíše krátkodobá. Je otázka, jak na tom bude ekonomika potom, jaké firmy budou fungovat, a které to položí. Zda firmy budou moci platit zaměstnance a zda je stát podpoří, aby mohly fungovat. To vše je provázaná nádoba. Stát musí převzít zodpovědnost za platy a mzdy lidí, aby mohly téct peníze, což je základ pro to, aby se mohlo vyrábět a pracovat.

Koronavirus v Česku