„Potřeboval jsem změnu, těch nabídek bylo více, ale vybral jsem si Residomo – je to pro mě mimořádně zajímavá výzva. Navíc jsem rád, že jsem mohl pracovně zůstat v tomto regionu, který mám rád, a kde se všechny věci řeší rovnou, protože nikdo nemá čas o všem dokola diskutovat na několika kávách jako v Praze,“ komentuje svůj „přestup“ Jan Rafaj.

V rozhovoru pro Ostravský týdeník přináší svůj pohled nejen na téma bydlení, ale i na aktuální otázku prodeje kunčické huti, stejně jako na celkovou situaci kolem průmyslu v kraji.


Začněme nejprve otázkou na vaše bývalé působiště. Jak vnímáte ohlášený prodej ArcelorMittalu Ostrava? Co to bude znamenat pro jeho zaměstnance, pro celý region?
Chápu, že to způsobuje velkou nervozitu v tomto regionu, protože lidé zároveň vnímají i to, co se děje kolem OKD nebo Vítkovic. Ale na druhé straně je třeba říct, že situace kolem AMO je způsobena něčím jiným než problémy dané společnosti – firma je v dobré kondici, ale majitel se ji rozhodl prodat. Takových transakcí probíhá mnoho a většinou se o nich takto vůbec nemluví. Přijde mi úsměvné, že někteří si v minulosti na současné vlastníky stěžovali, a teď, když mají odejít, tak brečí a přejí si, aby tady zůstali.

Generální ředitel společnosti Residomo Jan Rafaj při rozhovoru pro Deník.Takže ty obavy některých zaměstnanců považujete za zbytečné?
Já jsem životní optimista a vidím tady spíš příležitost pro tento region. Věřím, že ostravskou huť koupí někdo, pro koho ta firma bude mít ještě strategičtější význam, než měla pro ArcelorMittal, pro nějž byla jednou ze šedesáti jednotek. Mně zkrátka na tom prodeji nepřijde nic divného, i když i já bedlivě vnímám, kdo AMO koupí a jak s ním bude dále nakládat.

Premiér Babiš při své nedávné návštěvě kraje vyzval Třinecké železárny, aby AMO koupily. Vidíte to reálně?
Rozhodnutí Evropské komise jasně říká, že ten tendr musí být otevřený všem, takže nabídku může podat kdokoliv. Ale na druhé straně se očekávají takové nabídky, které zajistí dlouhodobé fungování společnosti. Třinecké železárny nepochybně splňují tyto požadavky, takže když budou mít zájem, tak se té soutěže mohou zúčastnit. Za mě je důležité, aby se objevil takový kupec, který má přístup k základním zdrojům, tedy k rudě a k uhlí. Tím, že nám tady teď lavíruje vstup uhlí, tak i ten nový majitel by se s tím měl vypořádat.

Kdyby to nebyly Třinecké železárny, může se podle vás najít jiný zájemce v tuzemsku, nebo půjde o zahraniční společnost?
Dneska není relevantní trh oceli Česká republika, ale celá Evropská unie. A napříč EU je dost společností, které by se tohoto tendru mohly účastnit. Stejně tak ale můžou projevit zájem subjekty mimo EU, pro které taková investice může mít smysl. Takže čekám globální nabídky, mezi kterými může být i omezené množství lokálních zájemců od nás.

Generální ředitel společnosti Residomo Jan Rafaj při rozhovoru pro Deník.Dá se odhadnout cena za ostravský ArcelorMittal?
Všechno má svou tržní hodnotu a investoři to umí dobře spočítat. Tady nelze říct nějakou cenu, ale ti zájemci si udělají podrobnou analýzu a z té se bude vycházet. Každopádně Evropská komise říká, že do otevřeného tendru se může přihlásit kdokoliv a ArcelorMittal pak z nabídek vybere jednoho nebo více zájemců, kteří budou splňovat podmínky. Ten výběr předloží komisi, která musí ověřit, že kupující má střednědobý i dlouhodobý plán na fungování této společnosti.

Vy sám jste opustil vysokou manažerskou funkci v AMO na konci loňského roku po šestnácti letech působení v této firmě. Co vás k tomu vedlo a nebyly v tom už obavy z dalšího osudu této společnosti?
Jednoznačně chci říct, že jsem z huti neodcházel kvůli tomu, že bych věděl, že budeme nabídnuti k prodeji jako kompenzační balíček. To přišlo daleko daleko později, až po mém odchodu. Někdy uděláte nějaké strategické rozhodnutí a jde vám štěstí trochu na ruku. Víc bych se k tomu nechtěl vyjadřovat, nechme kolem toho trochu tajemna…

Nadále jste viceprezidentem Svazu průmyslu a dopravy – jaký je váš pohled na celkový vývoj průmyslu v kraji?
Byť jsem místní patriot a všude mluvím velice pozitivně o tomto kraji, tak jsem skutečně přesvědčen, že transformace tohoto kraje proběhla velice úspěšně. Máme tady sto padesát středně velkých a velkých investorů, kteří absorbovali technicky zdatné lidi a vytvořili silný a dobře rozložený průmysl zaměřený nejen na automobily, ale i na další strojírenské věci, chemii či na výzkumné klastry. Těší mě, že tady firmy jako Hewlett Packard nebo Brose přesouvají svá výzkumná pracoviště, jen se málo oceňuje, že tady dokážeme přitahovat „mozky“.

Ne všude ten příliv chytrých lidí zaznamenávají. Jsou stále okresy v našem regionu, odkud šikovní lidé raději odcházejí za prací jinam…
Ano, z pohledu kraje nám tady zůstala dvě problémová místa. To je Karvinsko, kterému podle mě celá republika dluží strašně moc. Karviná desítky let svítila a topila státu a dnes se stát tváří, že si to má Karviná vyřešit sama. Podle mě je stát zodpovědný za to, aby se tam vytvořil nový zajímavý pracovní příběh a lidé se tam opět stěhovali, protože ten potenciál velké průmyslové zóny tam je. Tím druhým problémovým místem je Bruntálsko a Krnovsko, ale tam je to spíš o nedostatečné infrastruktuře. Jinak je ale náš kraj podle mě úspěšný a má našlápnuto se dál rozvíjet.

Co by tedy k tomu rozvoji, dalšímu nakopnutí, tento region ještě potřeboval?