Mnohé ostravské fanoušky seriál přikoval k obrazovkám díky místním reáliím, jiné zkrátka u nás všeobecně oblíbeným žánrem. Najdou se ale i tací, kteří jej sledují i kvůli častým zmínkám o hokejových Vítkovicích, jejichž je v seriálu David Viktora alias Jiří Tomek velkým příznivcem.

V klopě saka, trička či kteréhokoli jiného oděvu, jenž má zrovna na sobě, neustále nosí připíchnutý odznáček s logem klubu, vlastní permanentku, sleduje dění kolem klubu.

„Za odměnu“ za vzornou reprezentaci klubu jej ostatně Vítkovice v únoru pozvaly i na výroční retro zápas s Kometou Brno, kde předával ceny nejlepším hráčům utkání. „A Vítkovice vyhrály. Asi bych měl chodit častěji,“ míní David Viktora poté, co Vítkovice vypadly ve čtvrtfinále play-off extraligy s rivalem z Třince po už tradičně nelichotivé bilanci 0:4 na zápasy.

Jak se zrodila myšlenka, že coby šéf policejní kriminálky v Ostravě budete vystupovat i jako hokejový fanatik?
Nemyslím si, že postava je přímo fanatik. Je to prostě člověk, který má rád sport a především hokej. S touto myšlenkou podle mne přišel scénárista Miloš Zapletal a možná, ale to nevím jistě, i režisér Radim Špaček. Já jsem to vnímal tak, že jim šlo o to, aby se ukázalo, že nejsme jen kriminalisté, ale také lidé, kteří mají své osobní zájmy a své životy. A přiznám se, že já osobně mám hokej rád. Rád se na něj dívám a obdivuju snahu malých dětí vyrovnat se nejlepším hokejistům světa. Fotbal se propaguje všude, tak proč ne teď hokej? Je to obrovská dřina, větší už je snad jen v baletu.

Je vám i kvůli přítomnosti hokeje role šéfa kriminálky bližší?
S rolí to nemá nic společného. V roli jde o to, aby byla co nejvíce uvěřitelná, a jestli fandím tenisu nebo hokeji, je podružné. Prostě fandím hokeji, ale přiznám se, že jsem tomuto výběru rád. Byl jsem nedávno pozván i na výroční utkání Vítkovic s Kometou Brno a bylo to úžasné. Všechno je dvakrát rychlejší než v televizi a navíc… Vítkovice vyhrály. Asi bych měl chodit častěji.

Bylo vám coby ostravskému rodákovi, který se brzy z města odstěhoval, blízké, že jste byl pasován do role celoživotního fanouška právě Vítkovic? Nebo jste jím i ve skutečnosti?
No já se sice odstěhoval z Ostravy v sedmi letech a potom žil asi 18 let v Brně. Ale je tady jedno velké „ale“. Měli jsme tady rodinu a vždy, když jsme se vraceli na svátky, které jsme trávili společně, a já z dálky ucítil ten neopakovatelný smog, smrad a puch, věděl jsem, že jsem doma. A tak má volba byla po ukončení JAMU jasná – rychle zpět domů. Takže jsem Ostravák a komu jinému bych měl fandit než Vítkovicím? Přiznám se, že čas je drahý a není ho tolik, abych chodil na zápasy osobně, také sami často hrajeme, takže fandou jsem spíše doma.

Účastnil jste se komunikace s klubem ohledně vaší postavy ve vztahu k němu či třeba propůjčení rekvizit?
Ne, vše bylo už připraveno. Ale dostal jsem potom pozvání na zmíněné utkání Vítkovic, kde jsem fandil a pomohlo to. Ne, blbost, prostě jsme byli lepší. Vzal jsem ženu a kluky, kteří viděli hokej poprvé naživo. Byl to nápad klubu a jsem za to velmi rád. I za celou propagaci hokeje v seriálu. Myslím, že si to ten sport a klub zaslouží. O Baníku se básní, a o hokeji mlčí. Jsem pro aby to bylo fifty fifty.

Jak obecně vnímáte svou roli v seriálu, zařadí se mezi vaše oblíbené?
Měli jsme trošku smůlu a taky trošku štěstí. Smůlu v tom, že byl covid a muselo se často přerušovat natáčení kvůli tomu, že se někteří z nás nakazili. A štěstí v tom, že se nehrálo v divadlech, tudíž bylo více možností, jak dát dohromady tuto skupinu herců. Svou roli vnímám tak, že strašně nerad dělám cokoli násilím, a byl jsem nadmíru překvapen, jaká pohoda vládla po celou dobu natáčení. A rozhodně mohu říct, že mě to bavilo. Doufám, že to bavilo i diváky.