Je osm hodin večer, na chodbách dispečinku OK se střídají ti, kteří se o stav vozovek starali během dne, s těmi, jež nastupují na noční směnu. Vzájemně se slovně popichují – „sněhové peklo“, které se na Ostravu přivalilo, jim náladu nekazí. Ti první přitom právě ujeli až ke třem stovkám kilometrů, na ty druhé stejná štreka čeká.

Vyrážíme do zasněžených ulic

V kabině starší tatrovky s masivní radlicí vpředu vyrážím do setmělých zasněžených ulic Ostravy spolu Pavlem Królem, vedoucím zimní údržby OK. Pojedeme v koloně spolu s dalšími třemi náklaďáky s pluhy, které byly do akce přivolány od smluvního dopravce.

„Kolonové čištění je nejúčinnější. Odhrneme široké silnice od kraje ke kraji takřka dočista,“ vysvětluje Król, podle kterého se však neznalí řidiči tomuto způsobu údržby někdy diví. „Zdá se jim, že jinde pluh neviděli, a pak jsou najednou čtyři spolu. Takto ale opravdu dáme cesty do nelepšího stavu,“ pokračuje.

Ke stížnostem věčně nespokojených řidičů se během naší společné jízdy dostaneme ještě několikrát. Nyní míříme zhruba třicetikilometrovou rychlostí po Plzeňské ulici směrem ke Krmelínu. Hordy sněhu se valí z radlice na krajnici jako obří vlna.

Věčná nespokojenost řidičů mrzí

Někteří netrpěliví řidič se kolonou proplétají jako slalomáři, mermomocí se musejí dostat mezi tatrovky, předjet je. „To je klasika,“ komentuje suše jejich počínání Król, který je u OK už šestnáct let. Zimní údržbě ale začal šéfovat teprve loni v listopadu.

Vracíme se po Plzeňské směrem k radnici Ostravy-Jihu. Před několika minutami protažený protipruh je sice stále viditelně upravený, už jej ale opět pokrývá celistvá bílá vrstva. Chumelí dál. To bude nekonečná práce…

„Člověka mrzí, když pak řidiči volají, že silničáři zaspali. To totiž nejde, zaspat! Jsme v práci nonstop – čtyřiadvacet hodin denně na cestách. Maximálně někdo může říct, že nestíháme uklízet. To bych ještě pochopil. Když je takový příval sněhu, jako dnes, tak je to totiž opravdu náročné,“ podotýká.

Aby však nebyl k řidičům jen kritický, poznamenává, že čím více dnes sněží, tím začínají být ukázněnější. Už se se svými osobáky mezi tatrovky tolik necpou. Zřejmě vidí, že situace na cestách je doslova šílená a že není radno někam spěchat.

To už připomíná Ladovskou zimu

„Řekl bych, že se to pomalu vyrovnává roku 2006,“ připomíná Pavel Król památné přívaly sněhu před čtyřmi lety chvíli před tím, než se symbolicky z Radia Čas naladěného v kabině tatry ozve známá píseň Jarka Nohavici pocházející z té doby. Její název? Přece Ladovská zima.
Co je venku za vánici si uvědomím ve chvíli, kdy se na ulici Horní v Hrabůvce nechám vysadit, abych mohl přejít na opačnou stranu cesty a s fotoaparátem počkat na vracející se kolonu. „Proč jsem svou krásně teplou čepici i rukavice nechal ležet v kabině?“ vyčítám si okamžitě.
Naštěstí pluhům netrvá otočka dlouho a vracejí se. Zmrzlýma rukama se pokusím vyfotit pár snímků a pak rychle nasedám zpět do Królovy tatrovky. Blahořečím dobře fungujícímu topení tohoto dvaadvacet let starého náklaďáku.

Kopce jsou pro kamiony krizové

Jedeme dál, kolona najíždí na Rudnou ulici, nezapomíná projíždět ani sjezdy a nájezdy. V protisměru potkáváme pluhy od hasičů, kteří vozovému parku OK a jejich smluvním dopravcům také vypomáhají. Bereme to po ulici 17. listopadu směrem ke Klimkovicím a zpět.

V kopci táhnoucím se od Vřesinské tramvajové smyčky nahoru do Poruby je u kraje uvízlých několik kamionů. „Vidíme jedno z krizových míst,“ reaguje Król a doplňuje: „Jedním z nejproblémovějších kopcovitých úseků v Ostravě jsou Bazaly, kde občas zůstávají trolejbusy, nebo třeba stoupání úzkou cestou z Martinova nahoru do Plesné.“

V Porubě se po bezmála třech hodinách jízdy v pluhu nechávám vysadit. Stačilo, je čas vrátit se domů. Kolona čtyř tatrovek však samozřejmě pokračuje dál. Ještě toho má tuto bílou noc před sebou hodně. Jen pro ilustraci: za dvanáctihodinovou směnu najel Pavel Król celkem 221 kilometrů.

Přečtěte si také: Krizový štáb: Silničáři si se sněhovou nadílkou poradili