Výše měsíčního kapesného většinou nepřesahuje u dětí žijících vtomto kraji pět set korun. Nejčastěji přitom žáci dostávají od svých rodičů kolem dvou stovek. Celá třetina znich ale žije bez vlastních finančních prostředků. Vyplynulo to aspoň zprůzkumu, který Deník provedl mezi dětmi ve věku 6 až 15 let.

„Dítě by kapesné dostávat mělo, aby se naučilo hospodařit spenězi,“ myslí si dětská psycholožka Ludmila Mrkvicová. Jeho výše by pak podle ní měla být závislá na věku dítěte. „Záleží na rodičích, aby dokázali dítě naučit, že vživotě také platí, že je něco za něco,“ dodala Mrkvicová.

A za co vlastně školáci získané peníze nejčastěji utrácejí? Častokrát za nic. Třetina z těch, kteří nějaký ten příjem od rodičů mají, si totiž peníze schovává doma do prasátka. Kdo ale nespoří, utrácí za jídlo, dárky či oblečení. Jen minimum zoslovených žáků se přiznalo knakupování alkoholu a cigaret. Kladný vztah ktěmto společností tolerovaným drogám měli především školáci na Bruntálsku.

Co smilionem? Dáme ho charitě

Skromnost dětí se projevovala zejména vdalších odpovědích. „Kdybych vyhrál milion korun, dal bych ho rodičům,“ vyjádřil se žák druhého stupně jedné zhavířovských základních škol. Stejně jako on by se zachovaly i další děti napříč celým krajem. Přály by si totiž, aby si jejich rodiče pořídili nové bydlení nebo snimi jeli na dovolenou.

Jen málo znich by si za případnou vyhranou sumu pořídilo něco jen pro sebe. Koněm výjimkám patřil například klučina zOpavy, který by si koupil vůz Ferrari. Malá dívka zNového Jičína byla méně náročná. „Koupila bych si domeček pro panenky,“ řekla.

Nejedno dítě ale také projevilo skony kdobročinnosti. Peníze by dle svých slov darovali na psí útulky či chudým lidem. „Asi bych myslela (aspoň trochu) na dětské domovy,“ uvedla žákyně druhého stupně jedné zostravských základek.

I láska může být pro děti bohatstvím

„Vybudovat harmonickou rodinu a získat dobrou práci, která by mě bavila.“ To představuje pojem bohatství pro postarší školačku zBruntálu. I pro další děti má největší význam rodina, ale i zdraví a kamarádi.

Bohatství rovná se peníze ale přece jen také patřilo k častým spojením vodpovědích školáků. Někteří toužili po luxusních domech sbazény a tenisovými kurty, pro jiné by byla dobrá každá koruna.

„Bohatství je pro mě to, když mi dá mamka na pouť tisíc korun,“ sdělila žákyně prvního stupně zNovojičínska. Její starší spolužačka, která se vprůzkumu Deníku mimo jiné svěřila stím, že je lesbička, pak na otázku „Co je pro tebe bohatství?“ odpověděla jednoduše: „Láska.“

Kouzelné odpovědi aneb Co je pro mě bohatství

Auto celé ze zlata – žák 1. stupně ZŠ, Opava

Velmi užitečná věc – žákyně 2. stupně ZŠ, Ostrava

Že mi dá mamka na pouť tisíc korun – žákyně 1. stupně ZŠ, Nový Jičín

Každá koruna – žákyně 2. stupně ZŠ, Bruntál

Mít peníze a nechodit do školy – žák 1. stupně ZŠ, Frýdek-Místek

Pouhá představa – žákyně 1. stupně ZŠ, Karviná


ČTĚTE PRŮZKUM DENÍKU:

Ze světa nechť zmizí vraždy, ale i Romové, přejí si děti v kraji

S čím se děti doma nesvěří

Kouzelné odpovědi aneb Co bych dělal(-a) svyhraným milionem

Opravila bych cestu vnaší vesnici a technicky zmodernizovala školu – žákyně 2. stupně ZŠ, Opava

Jel bych do Afriky na slony – žák 1. stupně ZŠ, Ostrava

Koupila bych si domeček pro panenky – žákyně 1. stupně ZŠ, Nový Jičín

Schoval bych si ho pod postel – žák 1. stupně ZŠ, Bruntál

Koupila bych si plyšovou myšku a jela srodiči na dovolenou – žákyně 1. stupně ZŠ, Havířov

Dala bych to mamce na dluhy – žákyně 1. stupně ZŠ, Karviná

ČTĚTE TAKÉ: Děti se umějí radovat z pouhých maličkokstí