K DOSTÁNÍ BYLO VŠE

Slovo burza bylo v Ostravě synonymem pro černý trh. Vietnamci přijeli do tehdejšího socialistického Československa studovat na středních a vysokých školách. První se zde objevili v roce 1956 a nejvíce jich přijelo před rokem 1967; nakonec jich zde bylo 28 tisíc. Jezdili pořád sem a tam, a přiváželi různé zboží, ponejvíce výrobky z Číny, Tchaj-wanu a Hongkongu.

Samozřejmě takových, které v našich obchodech nebyly, neboť právě u takového zboží bylo možné nastavit ceny hodně vysoko. Většinou šlo o falzifikáty. Největší zájem byl o džíny, bundy s různými nápisy, exotické košile, trička, módní kalhoty, kazetové přehrávače (walkmany), velká přenosná rádia s přehrávačem (kombajny), které puberťáci nosili na rameni se zvukem na plný výkon.

Zájem byl o elektronické hračky pro děti. Nejžádanějším zbožím byly gramodesky světových hudebních skupin, například Beatles, Rolling Stones či ABBA, až po sólové písničkáře; všechno samozřejmě nelegální nahrávky.

Bylo zde také luxusní zboží, jako třeba padělané švýcarské hodinky (Certina, Rolex, Longines a hlavně Swatch), dámské, pánské i dětské boty supermoderních tvarů světových značek, zejména ale sportovní adidasky, které se po týdnu rozpadly, a trička, halenky, bundy, čepice s nápisy v angličtině s chybným pravopisem. Právě za normalizace se nechali podplácet celníci, kteří pouštěli celé kamiony padělků, protože jen taková díra v hranicích dokázala zásobovat obrovský černý trh.

TAJNÉ TRŽNICE

Nelegální burzy byly v Ostravě sedmdesátých a osmdesátých let na různých místech, ale vždy takových, která bylo možné při bezpečnostní razii opustit.

Někdo takový kšeft musel sofistikovaně řídit, vybrat místa, zorganizovat hlídače, informovat kupce, kam jít, podplatit esenbáky v civilu, kteří byli mezi kupujícími a měli vysílačky. Ti pak dali povel k zásahu až tehdy, kdy trhovci už měli sbaleno a „z místa činu prchali“.

Známá burza byla u haldy na Hranečníku, tam se ale zásahové jednotce podařilo chytit vždy jen pár Poláků.

Dlouhou dobu byla ilegální burza na prostranství mezi úpatím haldy Emy a Dolem Bezruč. To bylo skvělé místo, protože odtud bylo v té době, kdy halda ještě nebyla zarostlá stromy, vidět na všechny strany.

Jeden z hlídačů se vždy skrýval na vrcholu těžní věže a jednoduchou vysílačkou pro děti popisoval vše podezřelé. Ostatně ti starší měli zkušenosti z bojů ve Vietnamu.

Pak se trhy-burzy přelévaly z místa na místo, kde byly vždy jen pár dnů, a když je esenbáci takříkajíc „vyhmátli“, už se prodávalo jinde. Dvakrát byla burza u Dolu Alexander v Kunčičkách, v Petřkovicích pod Landekem, dlouhou dobu se udržela Kunčicích poblíž ulice Frýdecké (nedaleko dnešního podniku svozu komunálního odpadu OZO), a to blíže k břehu Ostravice. Tady vykonaly bezpečnostní složky několik zcela neúspěšných razií.

Bylo to až komediální, protože ve chvíli, kdy Vietnamci začali s bágly svého zboží zdolávat chvatně Ostravici a vylézat na vítkovické straně řeky, rozeběhli se zákazníci na všechny strany, protože bylo jasné, že do deseti minut začne policejní akce. Někdy po skončení zásahu se kupci přebrodili přes řeku zpět a burza vesele pokračovala dál.

Po roce 1989 už nebyl důvod se skrývat a burzy byly na mnoha místech Ostravy, například na Černé louce, za Divadlem Antonína Dvořáka, na místě proluky mezi ulicemi Kostelní a 28. října nedaleko Sýkorova mostu. Gigantický centrální sklad byl v Brně. Později bylo obrovské tržiště pod Svinovskými mosty, kde v současné době skomírá už jen pár stánků. Dnes jsou vietnamští trhovci většinou v „kamenných obchodech“. A nostalgicky vzpomínají na dobu, kdy neplatili žádné daně, celý zisk si mohli ponechat. Což ale ani náhodou neznamená, že tady už je všechno legální a v pořádku.