„Normální přepadovka, probuzení, šok. Holka se dívala kukátkem na chodbu, tam samí chlapi, policajti, kamery. Až jsem z toho zapomněla, kolik mám doma dětí…“ líčí nájemnice ze vchodu č. 5. Potomky vychovává čtyři (pátá odrostlá dcera už žije sama) a zástupce sociálního odboru slezskoostravské radnice zajímá hoch vykukující ji za zády. Ve škole není údajně proto, že má neštovice.

Ti zkontrolovaní se záhy vracejí do už otevřených oken, další míří na dvorek, do jednoho si zapalují cigarety. „Můj syn nekouří. Bych ho přerazila. A do školy chodí,“ dušuje se sousedka ze dveří č. 10. Před nimiž jsou rozsypané karty, rozházené prázdné plechovky od energetických nápojů i další drobné smetí. Chátrající červený Ford Focus je zde nicméně asi jediným nepojízdným vrakem na kolech.

„Bu…nti!“ ulevuje si chlapík z jedničky. Škodu Ocitava staví vedle Jaguaru XJ a VW Passat, odnáší domů v náručí nákup a vrací se ven. Aniž bere v potaz „bytmistry“ ze společnosti Hemistaden (jíž činžáky patří) zvonící či klepající na každou domácnost. „Reklama na Cigány? Ponížení nás Cigánů!“ mudruje s nezbytnou cigaretou a nadává na houf fotografů a kameramanů doprovázející kontrolu.

„Ajajaj, to bude zde,“ mračí se mezi šluky obyvatelka vchodu číslo 3. Soused z posledního patra – k jehož osobě samozřejmě uvádět gádžům nic nebude – totiž pěstuje na balkóně marihuanu. Venku ji nechává přesto, že z nedaleké Liščiny přicházejí zvěsti o kontrole, která se určitě nevyhne ani jim. Charakteristická rostlinka neuniká samozřejmě pozornosti, strážníci to hlásí protidrogové kriminálce.

„Striga! Že zase pomlouvá?“ poukazuje jiná nájemnice směrem k sousedce popisující soužití se sociálně vyloučenou společností. A kupodivu osmdesátileté seniorce křivdí. Ta totiž prakticky nehovoří o minoritě, představující v lokalitě majoritu, špatně. „Domy jsou jen o čtyři roky starší než já, žiju tu skoro celý život. Poslední dobou je to tady ale horší a horší,“ kontruje šestašedesátiletá starousedlice.

„Ono to bydlení s vámi taky není bez problémové. Když jsme se tu přistěhovali, první tři rodiny, tak nás odmítali. A kdo začal v baráku uklízet a vytírat?“ zlobí se máma pěti dětí z „pětky“. Sestěhovávání cikánské (slovo romské je pro ni prý sprosté) komunity dohromady ovšem považuje za špatné. „Když jsou naši dokupy bez vašich, tak vznikají ty ghetta. A tady u nás žádné není, jinde je to horší,“ tvrdí.

Prý za to může mládež

Nepořádek, kravál i problémy vůbec v ulicích Olešní, Zemanská a Boční svádějí zejména na děti a mládež. A to zejména ty z oblasti Pláničkovy ulice kousek na sever odtud; kde migrují prý nejchudší ze slovenských osad. Strážníci ale připomínají, že v kontrolované oblasti hraje důležitou roli bezpečnostní kamera. „Třeba je naučila plnit popelnice,“ dodávají s tím, že na dvoře přibude kamera další.

Páteční kontrola devadesáti bytů v ulicích Zemanská, Olešní a Boční ve Slezské Ostravě měla za cíl zjistit, zda tady nebydlí nenahlášení lidé a zároveň se kontroloval stav společných a sklepních prostor. „Ke kontrole jsme přizvali i zástupce orgánu sociálně-právní ochrany dětí a zaměřili jsme se na to, zda jsou děti ve škole. U zhruba desítky domácností bylo zjištěno, že děti do školy neodešly, proto se naši sociální pracovníci na konkrétní rodiny zaměří a budou monitorovat ve spolupráci se školami, zda děti řádně plní školní docházku,“ řekl starosta Slezské Ostravy Richard Vereš.