„Docela dlouho jsem rozhodnutí nastoupit do kurzu pro záchranáře odkládal. A to mě přemlouval i můj táta, důlní technik a dobrovolný báňský záchranář na šachtě Petr Bezruč, kam jsem po po vyučení elektrikářem slaboproudařem v šestaosmdesátém roce přišel,“ vzpomínal Strnad.

Definitivně kývl po neštěstí na Dole Barbora, kde v říjnu roku 1990 zahynulo po výbuchu metanu ve 40. sloji třicet horníků. „Stal jsem se členem Závodní báňské záchranné stanice na Bezruči a snažil se co nejvíce sloužit na Hlavní báňské záchranné stanici – HBZS – v Radvanicích,“ uvedl.

Během týdenních hotovostí poté zasahoval jak na ostravských tak karvinských šachtách. V roce 1994 se stal profesionálem v HBZS. „Po absolvování těžkých psychotestů i prověrek fyzické kondičky,“ líčil. První zásah byla likvidace záparu uhlí v porubu – plánovaný a na vyžádání vedení dolu.

A záhy přišel i jeden z nejhorších; výjezd na Důl ČSM, kde došlo k otřesu v rubání. „V metrovém prostoru, pod nezajištěným stropem jsme pomocí zvedacích vaků a krátkých stojek roztahovali dvě TR roviny – ocelové nosníky – které v pase přimáčkly havíře. Bohužel to nepřežil,“ uvedl Strnad.

Naopak, že si svou práci vybral dobře, poznal po otřesu na čelbě (ražené chodbě) v Dole Doubrava. „Při transportu postižených na povrch se z bezvědomí probral razič s vážným poraněním hlavy a poděkoval. Ty slova byla samozřejmě určena nám všem, ale slyšel jsem je jen já,“ popisoval.

Když byl v hotovosti, žena Lenka, jak Strnad poznamenal, doma trnula strachy. „Věděla, co jsem dělal a bála se. Teď už nemusí,“ konstatoval s tím, že ze zdravotních důvodů v tomto roce v HBZS skončil. A to sice ne s radostí (chtěl pokračovat), ale zato pocitem, že si své úkoly plnil dobře.

Stejného názoru byl také Štáb báňské záchranné služby ČR, který Strnadovi udělil zlatý Záchranářský záslužný kříž. Toto nejcennější resortní vyznamenání si nyní již bývalý příslušník HBZS oblečený v tradiční hornické uniformě přebral spolu s dvaadvaceti kolegy při ceremoniálu na Landeku.


Oficiální zdůvodnění ocenění
Martin Strnad byl vyznamenán „za dlouholetou aktivní činnost v báňském záchranném sboru, příkladnou práci při důlních i lékařských výjezdech pohotovosti, aktivní podíl na likvidaci a odstraňování důlních nehod, záchraně lidských životů, zásazích nad volnou hloubkou a pod vodní hladinou“.