„Zle! Nejsou lidi,“ zvedá hlavu od mobilního telefonu vietnamský mladík v obchůdku, který stojí hned naproti hlavní brány fabriky. Otevřeno sice má, nabídka taky není špatná, ale prodávat nemá komu. Zaměstnanci „enháčka“ ze strategických provozů jsou doma a málokdo věří, že se příští týden do práce vrátí. Zejména, když linky stojí a ze dne na den je spustit nelze.

„Teď je tady mrtvo,“ potvrzuje obsluha lékárny, která nese všeříkající název U huti. Také provozovatelka optiky U brány si stýská. Zaměstnanci Liberty patří ke zdejší hlavní klientele: „Samozřejmě se ta situace logicky projevila, většina lidí nemá teď motivaci vyřizovat si brýle.“

„Zavřeno! Třetí týden se zjevného důvodu: Nejsou lidi a není tu vlastně vůbec nikdo,“ přidává se Marek Cvitanović, majitel trafiky přímo před hlavní branou podniku. „Samozřejmě jsem připravený provoz obnovit, jakmile se blýskne na lepší časy. Ale na ty to zatím nevypadá a mám pocit, že se snad ani o ničem nejedná,“ míní trafikant, který na místě podniká dvaadvacátým rokem. Nejprve přímo v areálu huti, v oblasti zvané Zářičí, a nyní už jen u nejfrekventovanějšího vstupu do Liberty.

K TÉMATU:

Retro na poliklinice

Ostravský hutní kolos měnil svůj název vícekrát, roli hrála doba či vůle majitelů. Co ale zůstalo – a kdoví, zda taky není pamětníkem prvního „dělnického prezidenta“ Klementa Gottwalda, po němž byl podnik původně pojmenován – je atmosféra na chodbách zdejší polikliniky. Retro. Jako za socialismu… Nejpatrnější je to u laviček a prosklených výplní nad dveřmi s nápisy oddělení. U plicního (kde mimochodem berou nové pacienty) je u topení přikurtovaný historický vozík pro invalidy. Pokud jde o péči, je poliklinika klasickým zdravotním střediskem.