Jak vypadal tento obyčej ve staroslovanském podání, ukázali v sobotu nadšenci z pěveckého tělesa Ragojka a šermířského spolku Tizon.

„Smrť, Smrť ukrutna, kyselica nechutna, kyselicu zjime a Smrť utopime! Ej, Morena, Morena, už bude utopena, ej, Morena, Morena, zima studena,“ předzpívala Lenka Ondráčková z Hodoňovic u Bašky účastníkům setkání u Dřevěnky v Havířově. Aby tam nenadělali při výrobě loutky, kterou čekalo zapálení a vhození do vody, nepořádek, odebrali se do lesoparku k říčce Lučině.

Topení Moreny v řece v Karviné. Ilustrační foto.
Jak přivolat jaro? Takhle to v kraji zkoušeli v minulých letech. Pálili i Moranu

Tam, za zvědavého přihlížení kolemjdoucích, Morenu vyráběli, dali na ni též vaječné skořápky a mušle – prázdné, coby symbol jejího konce – a v průvodu ji odnášeli ke břehu. „Zlu Morenu zagnali, ve vodě utopili, ve vodě utopili, v ogňu zme ju spalili …“ vyprovázeli ji. Zima pak skutečně letěla v plamenech do Lučiny a za ní kamení!

Zpěv rozhodně neustál a veselí teprve pokračovalo, vždyť z lesa přinášeli jaro v podobě „litečka“, větviček z pupeny nazdobených pentlemi. Říká se, že kdo je uvázal, bude prý celý rok zdravý. Rozdávala se i plná vajíčka coby předzvěst života bez zimy. „Poďme všeci, poďme, v kole točme se, nech nam Vesna, zlate slncě donese,“ zapěli v kole na louce před návratem zpět s jarem do civilizace.