Kliknutím zvětšítePůvodně stála plastika, představující muže na kolenou, kterému vede úd z rozkroku k zádům, kde jej probodává a zepředu se zjevuje jako srdce, před obchodním centrem Breda.
Po obrovské vlně negativních reakcí byla „odklizena“ z očí Opavanů na méně vytížené místo do Domu umění. Ale ani tady neunikla výtkám a „seriál“ tak pokračuje dál.
Do dění už tentokrát zasáhlo i vedení města, konkrétně náměstek Petr Orieščík, který má v gesci kulturu.
„Doporučil jsem sochu přemístit, a to na základě požadavků paní ředitelky vedlejší Mateřské školy Mnišská, neboť jde o mateřskou školu křesťanskou, výchova dětí je tam vedena tímto stylem a umístění sochy se v tomto případě opravdu nehodí,“ řekl redakci Petr Orieščík.
Jenže Ego zůstalo na svém místě, s jedním rozdílem – zakrývá jej plachta. Celá věc tak bude mít po svátcích ještě nejspíše dohru.
Podívejte se také na další díla venkovní výstavy s názvem Sochařské city:
„Paní ředitelka (pozn. red. ředitelka OKO Marcela Mrózková Heříková) si to vyložila po svém a řekla, ať sochu zahalí. Takže tím došlo k nesplnění mého doporučení a nejspíše to ještě budeme muset dále řešit. Paní ředitelka navíc citovala, že jsem rozhodl o tom, že Ego se musí odstranit od Bredy. To ale vůbec není pravda, nic takového jsem nenařídil. Určil jsem až pouze to, že socha musí pryč z předprostoru MŠ Mnišská. Je potřeba si tedy některé věci ujasnit,“ dodává Petr Orieščík.
Zakrývat se bude asi i plot
Podle OKO bylo překrytí Ega finančně nejúspornější variantou.
„Pokyn od zřizovatele k přemístění sochy jsme skutečně písemně obdrželi. Nejideálnějším místem pro sochu se nám ale nicméně jeví zahrada Domu umění, neboť jde o exteriérový galerijní prostor. Abychom nemuseli Ego vozit po Opavě a zajišťovat techniku k jeho přemístění, zvolili jsme uvedené řešení a zvažujeme také dočasně zakrýt průhled z ulice, aby kolemjdoucí do zahrady neviděli, pokud ji nechtějí přímo navštívit,“ sdělila Deníku mluvčí OKO Petra Špornová.
V zahradě se kromě Ega vystavují i další sochy Libora Hurdy. „Je škoda, že i když jsme k soše přidali další Hurdovy sochy, aby dílo autora vyznělo v kontextu a s několika občany, kteří nám psali, jsme vedli dialog, vše nakonec skončilo zahalením sochy, které se nám zdá jako nejrychlejší a nejefektivnější řešení zbytečně rozjitřených emocí. Hodnotit postoje Opavanů a současnou dobu na základě několika negativních názorů by určitě nebylo adekvátní. Navíc jsme obdrželi také mnoho kladných ohlasů nejen na současně velmi diskutovanou sochu, ale na celou výstavu, která v mediálním stínu Ega poněkud zanikla. Prostě sto lidí, sto chutí. A dělat v dnešní době, kdy je k přemýšlení tolik závažnějších témat, kauzu kolem jedné sochy, která se někomu líbí a někomu ne, se zdá jako zbytečné,“ konstatuje Marcela Mrózková Heříková.
Autor: dění v Opavě by zasloužilo hlubší průzkum
Opava je třetím místem, kde je Ego vystaveno. Takový poprask jako ve slezské metropoli se ale dosud nikde nekonal.
„V Onšovicích na návsi před mou dílnou strávilo jistý čas čekáním na odvoz. V Českých Budějovicích bylo instalováno v rámci festivalu Sochařské city. Odtud se přemístilo jako součást tohoto projektu do Opavy. Osobně, myslím opravdu osobně (rozhovor, mailová korespondence s konkrétní osobou), jsem se setkal pouze s kladnou odezvou,“ řekl Deníku Libor Hurda, kterého redakce požádala o vyjádření. Ego se nikdy dříve nemuselo stěhovat ani zahalovat. Toho se „dočkalo“ až nyní.
„Dění okolo Ega v Opavě by zřejmě zasloužilo nějaký hlubší sociologický průzkum, na který se necítím dostatečně erudován. Možná dobrý námět na seminární práci pro nějakého studenta (úsměv). Prosím, neberme se tak příliš vážně. Každý svého štěstí strůjcem a … hlavně hlavou (cokoli!),“ uvádí ve své písemné odpovědi.
Zároveň ještě heslovitě přidává svůj pohled na celou kauzu.
„Jak sebestředné – vyučit se v klasickém oboru, věnovat se mu celý dosavadní život, striktně dbát na originalitu a kvalitní zpracování v době masové výroby, kopírování (čehokoli) a ředění již rozředěných myšlenek a myslet si, že to, co děláte, děláte tak dobře a poctivě, že se z toho pozvolna stává umění. Jaká to troufalost – toto posléze vystavovat a nacházet stále širší publikum, jež si těmito kousky železa zaneřáďuje soukromí či dokonce veřejný prostor. Jak pošetilé – v něčem tak subjektivním jako je vnímání umění hledat alespoň stín objektivity. Jak donquichotské – používat rozum, udělují-li se Nobelovy ceny míru válečníkům, či v takové pseudovědě, jakou je ekonomie. Jaká to neúcta – problém s autem svěřit automechanikovi, s elektrikou elektrikáři, maso koupit u řezníka atd. …, ale na kulturu nebo třeba očkování je expert každý trouba,“ míní Libor Hurda.
Ještě dodejme, že OKO připravuje komentované prohlídky výstavy v zahradě Domu umění s galerijní lektorkou, kurátorem výstavy i samotným Liborem Hurdou.
4
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
