Tisíc lidí, tisíc různých názorů. Jiráskovo náměstí v centru Ostravy, kterému místní stále spíše říkají Kuří rynek, zdobí od konce prosince nové nepřehlédnutelné umělecké dílo lavička s bronzovou sochou známého hudebního skladatele Leoše Janáčka.

Veřejný prostor ve třetím největším městě v zemi je podle mnohých tak zase pestřejší a nápad ostravské radnice se líbí. Nikoho nepobuřuje, nikoho neuráží. Koho sochy nezajímají, jde prostě dále.

Líbí se vám socha Leoše Janáčka na Kuřím rynku? Hlasovat můžete v anketě pod článkem.

Svědčí o tom ostatně i to, že fotografií nebo selfie se slavným rodákem z nedalekých Hukvald si každý den pořídí desítky kolemjdoucích.

„Je to další krok k oživení centra města a není poslední. Iniciovali jsme vznik dalších soch úzce spjatých s regionem, samotnou Ostravou,“ řekla při slavnostním odhalení sochy starostka městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz Petra Bernfeldová.

Poblíž budovy Českého rozhlasu bude stát socha písničkáře Karla Kryla, v Husově sadu bude umístěna plastika nedávno zesnulé zpěvačky Věry Špinarové.

Trojice soch dělících od sebe pár stovek metrů má logiku a rozhodně je v budoucnu neocení jen turisté, kteří zde zavítají na hudební festival Colours of Ostrava. Je pravděpodobné, že se trojice soch stane i vhodným doplňkem výuky pro učitele hudební výchovy ve městě. „Myslím si, že je velmi důležité připomínat velké osobnosti, které vzešly z tohoto kraje, byly s naším regionem nějak spjaty a jejich dílo je uznáváno ve světě. A Leoš Janáček k nim určitě patří. A jednou z forem, kterými jim vzdáme hold, může být právě socha na veřejném prostranství,“ tvrdí ostatně třeba Jaroslav Prokop, ředitel soukromé střední a základní umělecké školy v Ostravě Ave art.

Nežili bychom ale v Ostravě, kdyby každý projekt neměl i své odpůrce a kritiky. Jedním z nich je publicista Ivan Motýl, který na kulturním webu Ostravan.cz v minulých dnech polemizoval nad tím, zda socha Leoše Janáčka je více turistickou atrakcí, nebo uměleckým dílem. Zájem a ambice autora být za každou cenu kritický je pro laika úsměvná.

Kritika k demokratickému životu patří, ale je podivné, když se některým znalcům nelíbí skoro vůbec nic. Skoro by se dalo říct, že největší chybou autora Davida Moješčíka bylo, že se nezašel před vytvořením sochy s Ivanem Motýlem poradit.

Letos čtyřiačtyřicetiletý David Moješčík patří k osobitým tvůrcům. Nachází inspiraci tam, kde ji ostatní nehledají. Proto bral i kritiku s nadhledem. „Myslím, že jsem vytvořil interaktivní sochu, která do veřejného prostoru určitě patří, tedy i s liškou a lavičkou, což byl také požadavek zadavatelů.

Leoš Janáček sedí tak, jak by si nejspíš mohl sednout. Vždyť je známo, že slavný skladatel byl menší postavy a chodil nahrbeně. Už když jsem ukazoval model sochy známému brněnskému hudebnímu skladateli a muzikologovi profesorovi Miloši Štědroňovi, byl doslova nadšen,“ řekl Moješčík. Novou sochu si Leoš Janáček rozhodně zasloužil.

„Vzhledem k tomu, že má zatím jedinou sochu na světě, v Brně, takže tato je teprve druhá, což je ostuda, protože je jedním z největších skladatelů nejen u nás, ale i v zahraničí,“ dodal Moješčík.

Spor, zda je socha vydařená, nerozsoudí asi nikdo, kritika je subjektivní. O tom, zda umístění sochy je dobrý krok městského obvodu, ale rozhodují obyčejní lidé, kteří zatím zdá se tento nápad vítají se spokojeností.