Obrovské fiasko pro celý region. Na severu Moravy a ve Slezsku je dlouhodobě nejhorší ovzduší v zemi a jedno z nejhorších v Evropě. V Praze to ale nikomu nevadí. Ministerstvo životního prostředí (MŽP), sídlící v hlavním městě, vydalo začátkem prosince souhlas k rozšíření spalovny nebezpečného odpadu v Ostravě-Mariánských Horách. Vyplývá to ze stanoviska na internetových stránkách MŽP, proti kterému se nelze odvolat. Proti rozšíření spalovny se přitom už dříve důrazně vyslovili město Ostrava, Moravskoslezský kraj i obyvatelé Ostravy.

Všechny články na téma Rozšíření spalovny v Ostravě najdete zde

Jana Zwyrtek Hamplová vykonává právnickou praxi od roku 1995, vede Advokátní kancelář pro veřejnou správu a veřejné právo, má za sebou působení na radnici Mohelnice včetně funkce starostky i v poslanecké lavici Parlamentu ČR. Nyní má napomoci ke zrušení „závaznosti“ rozhodnutí ministerstva životního prostředí povolující rozšířit linku spalovny nebezpečných odpadů CENNZO.

Jak se dá žaloba vysvětlit laikům, o co v ní konkrétně jde?

Případ je o zdánlivě složité, ale přitom jednoduché věci. Než se rozhodne o povolení stavby, vydávají instituce svá stanoviska. V daném případě ministerstvo životního prostředí. Tato stanoviska jsou dnes závazná, tedy i ten poslední úředník se jimi musí řídit – nemůže otázku životního prostředí ve své hlavě rozhodnout jinak, není ve svém rozhodování svobodný, byť na to podle zákona má právo. Naším cílem tedy je, aby soudy řekly: Stanoviska jsou nikoli závazná, úředník si já dá všechna vedle sebe, a na základě svého vlastního úsudku pak rozhodne, zda stavbu povolí, nebo nepovolí. Podle vlastní úvahy, ne příkazu institucí.

Advokátka Jana Zwyrtek Hamplová.

Smyslem je, aby měla poslední slovo právě samospráva?

Ano a má to logiku. Kdyby stanovisko bylo závazné, jako je tomu nyní, ani město by se nemohlo proti jeho obsahu naprosto bránit, a i jeho obrana proti povolení by byla zbytečná. Mohlo by se říci, že rozhodnutí je správné, vždyť vychází ze závazných stanovisek, a tečka. My navíc ani nenapadáme obsah stanoviska, nýbrž slovo „závazné“. Podle našeho názoru totiž ten pojem předčasně stavbu de facto povoluje bez možnosti obrany.

Jedná se skutečně o první podobný počin v české justici?

Opravdu, závaznost stanovisek ještě nebyla u českých soudů napadena. Všichni se bránili až proti vydaným rozhodnutím o umístění stavby. Jenže bez toho, že budou relativizována právě ona odborná a dnes stále závazná stanoviska, pak tato právní obrana je k ničemu. Ona samospráva je docela náročný obor, a nacházet zde spravedlnost a logiku chce mimo hodně dobrých právních znalosti i odvahu, někdy až zdravou drzost. Zejména když směřuje obrana proti státu, což je tak trochu i tento případ. Chceme státu odebrat hodně důležitou věc – totiž aby se ke stanoviskům jeho institucí mohlo, ale pozor, nemuselo přihlížet. Oceňuji proto odvahu Patrika Hujduse, starosty Mariánských Hor a Hulváků. Bez podobných by nebyly soudní precedenty.

Není to určitě váš první neobvyklý případ, popíšete i další?

Mám řadu neobvyklých, neboli jak já říkám odvážných. Například jsme usilovali o odpovědnost státu za stromy, které jsou na jeho pozemcích, a to i v případě, že se jedná o veřejné prostranství ve městě. Stát tvrdil, že se o to musí starat město, my tvrdili, že stát. Kauza skončila až u Ústavního soudu, který nám dal za pravdu. Nebo jsme před časem vyhráli spor s ministerstvem vnitra, které zasahovalo do samosprávy jednoho města, když mu přikazovalo zrušit určité usnesení, prodeji nemovitosti. Soud rozhodl, že do samosprávy, pokud výrazně nevybočuje, nemá stát co mluvit. Ve dalším případě jsme stát přinutili originální žalobou prodat jedné obci budovu obecního úřadu, kterou chtěl stát vydražit, a to po dvouletém jednání a slibech, že budovu této obci prodá za odhad. Soud dal najevo, že je připraven žalobě vyhovět, protože jednání státu je v rozporu s dobrými mravy, a stát pak raději kapituloval a budovu obci prodal. A tak dále a tak dále…

Jak se kauzy veřejné správy liší od trestních či občanských?

Liší se právní náročností, a tím že například obce a města jsou velmi specifické právní subjekty. Mají své schvalovací procesy, vlastní, často dost odlišnou judikaturu, svůj zákon o obcích, jsou zakotveny v ústavě, plete se do toho i politika, každé čtyři roky se může změnit vedení… Tedy například právě z pozice advokáta to chce mít jiné oči a jiný cit pro věc, než v klasickém tzv. civilu nebo trestu. Obce a města jsou jak součástí občanskoprávních kauz, tak jejich zástupci podléhají trestní odpovědnosti. Zastupovat je ale znamená něco jiného, než zastupování třeba firmu. Ostatně proto je má kancelář tak vytížená – skutečně se tomuto právnímu oboru zase až tolik advokátů do takové hloubky nevěnuje. Mám navíc tu výhodu, že jsem si prošla jak pozicí úřednice úřadu, tak tajemnicí, bezmála dvacet let jsem byla zastupitelkou, a rok jsem starostovala. To byla neocenitelná škola, myslím, že bez ní by až takové výsledky nebyly.

Co když se žalobou kvůli ostravské spalovny neuspějete?

Já předpokládám, že věc může skončit u vyšších soudů. Nicméně i kdyby nám soudy v této fázi nedaly za pravdu, respektive odmítly se třeba věcí zabývat – a s tím musíme vždy počítat – tak stejné argumenty uplatníme v klasickém řízení, které stále ještě budeme moci absolvovat. Bránit se už nyní považujeme za logické. Takže uvidíme, kdo se alespoň nepokusí, nemůže ničeho dosáhnout!