Metrová křoviska a… ano, divočáci. Tak to vypadá na pomezí pěti pozemků podél Šenovské ulice na okraji Bartovic. Příčinou všeho jsou špatné sousedské vztahy mezi dvěma vlastníky.

„Už roky si sousedka neseče pozemek. Kvůli mokrému podloží se tam usídlili divočáci, kteří mi rozrývají pole. Navíc mi na něj vítr rozsévá plevel. Řeším to už tři roky, ale na obci s tím prý nic nemohou dělat,“ stěžuje si Antonín Berger. Do akce proto povolal myslivce. Divočáky, kterých zde lesníci viděli údajně kolem deseti, požadoval vystřílet. Avšak narazil.

„Když si někdo nekosí trávu, my se v ní kvůli nim nepostřílíme. Prasata jsou plachá a je třeba je lovit v noci, ale v tak vysoké trávě to není bezpečně možné,“ říká myslivecký hospodář Miloš Paďourek, který apeluje na lidský rozum. „Akorát se tím vytváří prostředí, kam se prasata ráda vracejí. Žádní divočáci totiž v našem revíru nesídlí, pouze jím procházejí a taková místa jim vyhovují,“ vysvětluje myslivec Paďourek.

TU ZÁVORA, TAM BRÁNA

„Myslivci mi předloni dali dva tisíce korun na novou pšenici jako odškodné za řádění prasat, ale to je za tu škodu slabá náhrada. Je to hrozné,“ povídá Berger. Sousedka, které pozemek patří od roku 2010, žije trvale v Porubě. „Předloni jsme tam byli, na jedné přístupové cestě (patřící Bergerovi pozn. red.) závora, na druhé (řada různých vlastníků pozn. red.) zase brána. Když loni manžel zemřel, na sekání jsem neměla pomyšlení. To přiznávám,“ vysvětluje Věra Andersová důvod loňské výzvy.

Také letos byla úřadem, kde o jejich sporu už dobře vědí, vyzvána k posečení trávy. „Lidé by si měli pozemky sekat nejméně dvakrát ročně, podle nepsané dohody k šestému a osmému měsíci. Pokud se tak neděje, můžeme dvakrát poslat výzvu a poté udělit pokutu,“ vysvětluje místostarosta Radvanic a Bartovic Aleš Boháč s tím, že asi osmdesát procent lidí zareaguje hned na první výzvu.

ZAPLAŤTE VÝJEZD

Věra Andersová letos dostala už druhou. Byť pozemek prý posekat chtěla. „V dobré víře jsem tam poslala firmu, jež mi to měla posekat. Zaplatila jsem jim akorát 1200 korun za marný výjezd, protože se k pozemku vůbec nedostali. Tu částku budu po panu Bergerovi vymáhat,“ oznamuje. K sečení se však už možná nedostane. Pozemek se rozhodla raději prodat.

„Už jen čekám, až mi kupec pošle smlouvu. Chci se toho zbavit. Už na to nemám sílu,“ říká Andersová, jež donedávna netušila, kdo zátarasy postavil. „Na úřadě jsem se na to ptala kvůli zkontaktování, ale úřednice jen krčila rameny, že si to máme zjistit sami,“ konstatuje žena.

„Ona neví, jak se tu má dostat, ale všichni ostatní, kterým tudy vede cesta k pozemkům, to vědí? Bránu i závoru jsem tady dal proto, že tu omylem zajížděla auta, která si spletla odbočku, a otáčela se v trávě,“ argumentuje Berger, jemuž prý zase na úřadě řekli, že donutit někoho k posekání pozemku není snadné.

„Je to začarovaný kruh. Paní nám oznámila, že se tam nemůže dostat a na souseda se nedozvonila. Obratem k nám přišel pan Berger, že pozemek stále není pokosen,“ popisuje místostarosta.

„My běžně soukromé pozemky sekat nemůžeme, protože do roka by se na nás obrátila polovina obce se stejnou žádostí,“ vysvětluje pohled obvodu Boháč.