Seznámili se ve Svitu v tehdejším Gottwaldově, dnes Zlíně. Pracovali v jedné dílně. Ona u pásu třídila boty, on vyzouval holinky. A viděli na sebe. Tak dlouho se pozorovali, až se do sebe zakoukali…

Šestnáctiletá Blanka a o rok a půl starší Pavel spolu chodili rok a půl, než se vzali. Dívka z Hodonína a rodák z Lučence na Slovensku měli svatbu v Březnici u Zlína.

"V pátek mi bylo osmnáct a v sobotu 27. října 1951 jsme se na úřadě vzali," vzpomíná paní Blanka.

"Svatbu jsem si užila, i když jsem už byla čtyři a půl měsíce těhotná. Když jsme totiž spolu chodili, pořád se nám nedařilo počít dítě a manžel říkal, že si mě asi nevezme, že nemůžu mít děti. Že nechce kupovat zajíce v pytli. Nakonec se to podařilo," vypráví paní Blanka svůj životní příběh.

Před pár dny manželé Mácovi oslavili kamennou svatbu - 65 let společného soužití.

"Krize? To víte, že byly. Dvě větší. Šťastně jsme je překonali, znovu jsme se sblížili. Důležitá je tolerance a umění odpouštět. Manžel je teď nemocný, trápí ho paměť a je rád, že mě má. Nevěřte tomu, když slyšíte, že lidé, kteří spolu tak dlouho žijí, žádnou krizi nezažili. To je nesmysl," konstatuje paní Blanka.

Recept na dlouhodobé soužití? "Měli jsme a máme hodně společných zájmů. Třeba jsme moc rádi chodili tancovat. A spojuje nás i láska ke sportu. Jsem sportovní typ, kromě plavání sice nic neumím, ale všechno sleduji v televizi. Spolu s manželem se díváme na tenis, atletiku, fotbal," usmívá se paní Blanka.

Více se dočtete v tištěném vydání Moravskoslezského deníku.