Loni se Maxmiliánu Šimkovi podařilo se zastupiteli města najít společnou řeč a domluvit se na tom, že sporné nemovitosti Ostrava Šimkově rodině vrátí darem, ty, které jsou zastavěné, smění. Podnikatel zároveň slíbil zastupitelům, že je ochoten nekomplikovat městu další jednání týkající se stavby takzvané prodloužené Místecké ulice, kdemádalší majetek.

„I když to trvalo hodně dlouho, jsem rád, že byly napraveny chyby. Děkuji,“ prohlásil Šimek loni v říjnu na jednání ostravských zastupitelů s tím, že požádal o čas na detailní prostudování navrhovaných smluv. Šestiměsíční lhůta vypršela, Maxmilián Šimek navrhované smlouvy podepsal.

„Během doby na rozmyšlenou jsem s panem Šimkem několikrát jednal. Těsně před vypršením lhůty se ozval s tím, že smlouvy nejsou spravedlivé. Poslední možný den velmi tvrdě vyjádřil svou nespokojenost, ale smlouvy nakonec podepsal,“ řekl ostravský primátor Petr Kajnar s tím, že podle něj jde o oboustranně výhodný a rozumný krok. „Město bylo k panu Šimkovi velkorysé,“ je přesvědčen Kajnar.

To si však rozhodně nemyslí Šimek. „Dostal jsem k podpisu úplně jiné smlouvy, než které schválilo v říjnu zastupitelstvo. Jsou pro mě nevýhodné. Například pozemky ve Svinově budou moje až za pět let. Nemůžu tam v podstatě začít stavět obchodní centrum, jak jsem si představoval, protože je v takové nejistotě těžké sehnat partnera,“ stěžuje si Šimek. A proč nevýhodné smlouvy podepsal?

„Kdybych na ně nepřistoupil, byl bych tam, kde před šestnácti lety. Takže mi nezbývá než věřit, že se mi podaří ještě jednat a něco změnit,“ plánuje Šimek.

 

 

Šimkové patřili k vůbec nejznámějším hoteliérským rodům v Ostravě

Tři generace rodina vlastnila ve Svinově u vlakového nádraží pozemek, na kterém pak stál hotel s velkou zahradní restaurací. V padesátých letech odsoudil totalitní režim v politickém procesu na jedenáct let do vězení a propadnutí majetku dědečka Maxmiliána Šimka. Členové rodiny byli vyhozeni z práce, děti ze škol. Poměry v zemi přinutily i současného podnikatele emigrovat do Kanady. Po návratu z emigrace rodina podala žádost o rehabilitaci a restituci majetku. „Krajský soud v roce 1991 rozhodl v náš prospěch. Plně rehabilitoval mého dědečka a rozhodl o navrácení pozemků jeho dědicům. Z původních 4799 metrů čtverečních však rodina skutečně vlastní jen 2037 čtverečních metrů. Město argumentovalo tím, že zbylé pozemky jsou zastavěny veřejnými stavbami. Nabízelo nám jiné náhradní pozemky, ty nebyly adekvátní našemu majetku,“ popisuje Šimek. Spor s městem přerostl v otevřenou válku. Šimek při konání světového hokejového šampionátu v roce 2004 vyhrožoval, že pokud pozemky nedostane, zablokuje frekventovanou křižovatku v centru Ostravy, transparenty na svých nemovitostech varoval investory před vstupem do města, ve kterém jsou podle jeho slov potírána práva. Předloni nechal jako výhrůžku v době oslav osvobození od fašismu přistavit na křižovatku u bývalého Kotasova stadionu repliku německého tanku, ke kterému záhy přibyl tank ruský. Ten sem nechal pro změnu přivézt tehdejší ostravský primátor Aleš Zedník. Šimek nakonec uznal, že nestihl zákonné lhůty pro restituci pozemků, které mu mělo město podle rozhodnutí soudu vydat, a požádal zastupitele o vrácení nemovitostí formou daru. Ti nakonec kývli.